Krásné ráno. Dnes je 4. října a číslem pro dnešní den je -1,1 %.
Včera vydal Eurostat data, podle kterých – poprvé za skoro deset let – klesly ceny bytů. O -1,1 % za celou Evropskou unii. V meziročním porovnání. A to z toho dělá divnost. Takový pokles z kvartálu na kvartál, to není nic až tak divného. Stejně jako když obecně rostoucí ceny spotřebního zboží si občas někdy čistě meziměsíčně uklesnou. Žádný růst cen není předepsán nějakým pravidelným algoritmem, že každý měsíc se má přidat tolik a tolik. Ve skutečnosti jsou ceny vždy výsledkem reálného jednání reálných lidí na reálných trzích, a ne podle výpočtu nějakého centrálního mozku lidstva.
Případným návštěvníkům z vesmíru by to bylo jasné. Kdyby měli ufouni na svých planetách plánovanou ekonomiku s plánovanými pravidelnými cenami, nikdy by se k nám nedostali. Ano, na této planetě plánovaná ekonomika dostala formy života do vesmíru jako první. Včetně nakonec i člověka. Ale to jen proto, že sovětský diktátor tehdy rozhodl vykašlat se na zabezpečení ochrany toho života před katastrofou. Amerika byla technologicky v podstatě na srovnatelné úrovni vývoje, ale demokracie si nemohla tolik dovolit riskovat katastrofickou ztrátu člověka. Mrtvého Gagarina by, na rozdíl od Sovětů, neututlala. Ale ve vesmírném poletování plánovaná ekonomika nikdy nedominovala.
A tak ceny bytů v Evropě dál rostou ke hvězdám, ale občas s nějakým krátkým přerušením. Nyní tedy trochu delším, meziročním, ne už jen mezikvartálním. Hlavně proto, že geografický prostor, na rozdíl třeba od počtu aut, je zafixován, zatímco obyvatelé Evropy bohatnou.
Ale co teď stojí za tím dočasným poklesem? Obávám se, že mě budete podezřívat, že mi k vaření SníDaní došly ingredience a pořád recykluji jedno téma. Jako že, „když už nemáš avokádo, šoupni tam Německo.“ Ale já za to nemůžu, to ta data.
V sedmnácti zemích Unie ceny bytů meziročně rostly. V Chorvatsku a Bulharsku dokonce dvouciferně, o více než 10 %. Růst cen zaznamenaly i druhá největší ekonomika, i třetí, čtvrtá, atakdále. Jen v devíti zemích ceny klesly, a to přitom včetně miniaturního Lucemburska. Nic naplat. Stejně v tom unijním průměru převážilo těch pár klesajících. Protože největší pokles cen bytů byl v zemi největší – v Německu. -9,9 %. A to prosím při inflačním znehodnocení měny, ve které to měříme, takže reálně klesly ceny německých bytů o více než 16 %. Tedy opět hořká německá SníDaně vystydlých párků s hořčicí: V unii ceny bytů dál spíše rostou, ale čistě německý pokles tady převrací růst do poklesu ve váženém průměru. Nakolik si pak vážit jeho vypovídací hodnoty nechám na vás. Stejně jako u inflace spotřebních cen, nůžky se rozevírají i u cen bytů.
Ale počkat, EU má 27 členů, 17 zdražuje, 9 zlevňuje, tak kdo chybí? Bylo by vtipné, kdyby ve statistice staveb chyběla Malta. U tak malého státu by to bylo i pochopitelné, tam pár prodaných bytů navíc může vždy udělat statisticky velký rozdíl. Ale ne, z Malty data máme. Patří mezi země s nejvyšším růstem cen, což právě pěkně ilustruje, jak to proti síle německého poklesu cen není v unijním průměru nic platné. Chybějící zemí ve statistikách je ta statisticky nejméně spolehlivá, Řecko.
Dobře, ale dost statistiky, co za těmi několika poklesy stojí? Tři hlavní důvody.
- Nejvíce asi pokles všeobecné poptávky. Ekonomicky v evropských zemích teď většinou rostou už jen spotřeba státu, a někde ještě investice. Největší část, spotřeba lidí, klesá téměř všude. Kvůli inflaci. A tím mají také lidé méně peněz na byty.
- Dále tu je samozřejmě zdražené financování. Hypoteční splátky se mnohde zdvojnásobily nebo ještě víc.
- No a v neposlední řadě to je zdražení bytů ne při jejich získání, ale při jejich provozování. A tak je o ně menší zájem. Dražší energie prodražují provoz zejména severských bytů, z nichž většina je stále starších a tedy moderně nezaizolovaných. A opět to krásně vidíme na datech. Mezi zeměmi s meziročním poklesem cen bytů jsou v podstatě jen severské země. Nejjižnější z nich je Maďarsko. Český pokles cen o -2,9 % je třetí nejmenší mezi klesavými zeměmi.
A jak to bude dál? První dvě příčiny už spíše dobíhají. Ta třetí, dražší energie, tu bude ještě dlouho. Ale na permanentní pokles cen to stačit nebude. Zvlášť když je ten průměr natolik čistě německý.
Podle toho, jestli berete krach cen německých bytů jako dobrou nebo špatnou zprávu, vám teď k vaší snídani popřeju buď radostnější Guten Apetit, nebo prostě radši jen smutnější Mahlzeit.
Ale hlavně – hezký den.
