Krásné ráno. Dnes je 13. září a číslem pro dnešní den je -6,7 %.
O tolik v srpnu zlevnila zelenina. A to ne nějakým přepočtem na roční míru zdražování nebo zlevňování, jak tady občas u SníDaně děláme, abychom si růsty a poklesy dokázali lépe představit. Zelenina o 6,7 % zlevnila za jediný měsíc, a přispěla tak k zlevnění všech potravin o více než 1 %.
To je ta dobrá zpráva. Potraviny už zase zlevňují. Špatná zpráva je, že po tak dlouhém zdražování těžko můžeme čekat, že budou hned jedním šmahem levnější než před rokem. Konkrétně zelenina je pořád o čtvrtinu dražší než loni touto dobou. A to je samozřejmě výrazné zdražení. Takže jak jsme se smáli tomu politikovi, že chtěl vařit lečo v zimě z drahé zeleniny, tak musíme uznat, že i teď v létě by stále bylo lečo o voľačo drahšie.
Nijak optimistická není ani zpráva, že toto srpnové zlevnění zeleniny asi nebude mít dlouhého trvání, a v příštích měsících nám asi moc nepomůže v dalším snižování inflace. V srpnu totiž zelenina zlevnila tím nejstandardnějším způsobem. Přesně o tolik, kolik bylo průměrné zlevnění v letech před Covidem. Od roku 2020 pak už byly srpnové slevy zhruba jen poloviční. A tak, když už se na předcovidovou úroveň stále nedostal hospodářský výkon české ekonomiky, buďme aspoň vděčni za to, že aspoň v srpnových zeleninových slevách Covid už skončil. Na září tento standard však „předepisuje“ zase jemné zdražení zeleniny.
Využijme tak honem tohoto indiánského Měsíce zeleninových slev a udělejme to, co jsme tady v celkem úspěšné SníDani 19. července dělali s vajíčky: podívejme se, jakou silou drží zelenina v moci naši inflaci.
Odpověď zní – silou 1,5%. Nesmějte se, to není vůbec málo. Je to síla téměř trojnásobná oproti síle vajíček v naší inflaci. Pokud si vzpomenete, podle českého spotřebního koše, kterým různé ceny sčítáme, za vajíčka dáme z každé stokoruny jen 58 haléřů. Oproti 1,55 Kč za zeleninu. Zelenina tvoří celou desetinu peněz, kterou podle spotřebního koše dáváme za potraviny jako takové. A to přitom počítáme jen tu zeleninu, kterou si přímo koupíme k našemu vlastnímu zpracování. Další zeleninu konzumujeme samozřejmě zprostředkovaně.
Nejzeleninovějším rokem naší moderní historie musel být rok 2012. Spotřební koš totiž Eurostat každý rok upravuje, a po zkušenosti z naší spotřeby zeleniny v roce 2012 zvedl její váhu na následující rok z 1,38 na 1,72 %. To je zvýšení váhy zeleniny o čtvrtinu! Jen tak, z roku na rok. Muselo to být něco specificky českého, na Slovensku tehdy zůstala váha zeleniny téměř nedotčena. A také něco krátkodobého, o rok později již byla váha zeleniny v podstatě na dnešní úrovni.
Stejně jako u vajíček bude ale nejzajímavější srovnání nikoli s dějinami, nýbrž se zeměpisem. Zelenina dnes v českém spotřebním koši hraje 9. nejmenší roli ze všech unijních košů. Já jsem dalek, abych z toho cokoli vyvozoval či dokonce mravokárně poučoval, kdo by jak měl jíst. Byť jako ekonom mohu čistě neutrálně podle dat vyvodit, že patříme do stereotypu severských průmyslových zemí.
Nejnižší spotřebu zeleniny mají podle obsahu košů Lucemburčané. Oproti nám zhruba dvoutřetinovou. Dobrá, Lucemburčané jsou spíš v kancelářích než v průmyslu. Ale ani tam nemají moc času, aby si zeleninu kupovali sami. A hned druhou zemí s nejnižší vahou zeleniny je náš soused Rakousko. Je zajímavé, že od Německa se Rakousko liší o více než pětinu, a mezi ně se ve spotřebě zeleniny vešly ještě 3 další severské průmyslové státy: Dánsko, Irsko a Belgie.
A než se zeptáte: Ano, Belgii tak nezachránila ani spotřeba brambor na hranolky. V jejich spotřebě jsou Belgičané ale aspoň průměrní. 25 haléřů z každé stokoruny.
A i opačný konec zeleninové tabulky, s největší vahou zeleniny, podléhá stereotypům – neboli ekonomickým zákonům. Buď musíte být země historicky relativně chudá, kde bylo maso déle drahé, jako první tři země zeleninového žebříčku – Rumunsko, Bulharsko a Polsko. Nebo musíte být země relativně teplá, kde byla čerstvá zelenina k dispozici po většinu roku, jako následující tři země žebříčku – Řecko, Slovinsko a Itálie.
No a máme-li rozsoudit, co je pro dnešní váhu zeleniny důležitější, zda chudoba či teplota, můžeme se podívat na první dvě země v tabulce. Rumunsko bylo chudší, Bulharsko teplejší. Přitom Rumunsko poráží Bulharsko o parník, zelenina tam má o polovinu větší váhu než v Bulharsku. A 2,5 krát větší než u nás. Chudoba poráží teplotu.
Co z toho všeho plyne? Doporučení žádné. Jen suché konstatování, že mít zeleninovější kuchyni, snížila by srpnová sleva na zeleninu českou inflaci ještě o něco více.
Ať už snídáte seversky či jižansky, bohatě či chudě, dobrou chuť.
A hezký den.
