Krásné ráno. Dnes je 12. září a číslem pro dnešní den je ¼.
U dnešní SníDaně si ukážeme, proč za ¾ včera oznámeného snížení hospodářského růstu v Evropě může Německo a ne inflace, jak tvrdí Evropská komise. Inflace byla určitě nejdůležitějším ekonomickým datem posledních dvou let. Ale i když měla sílu jaký býk, nelze z ní dělat obětního berana a všechno teď házet na inflaci. Tak, jak se ještě nedávno všechno zdůvodňovalo Covidem.
Ano. Český svět nových ekonomických dat včera vřel dále klesající inflací, která byla za srpen méně než poloviční oproti červenci. V ročním vyjádření 2,4 %, zatímco ještě v červenci to bylo 5,8. K významnému poklesu inflace v srpnu však došlo i loni. Nic nového pod sluncem. I proto to v Evropě včera vřelo něčím úplně jiným.
Evropská komise včera oznámila, že letos unijní ekonomika neporoste o 1 % nýbrž o 0,8 %. Podle Komise za uříznutím celé jedné pětiny očekávaného růstu oproti předchozí analýze stojí především vyšší inflace. Ve svém komentáři Komise poukázala na „oslabení domácí poptávky – a zejména spotřeby – skrze vysokou inflaci…“.
U SníDaně si ale nalíváme čistého vína. Vysoká inflace byla v Evropě už při předchozím odhadu před 3 měsíci. Teď v srpnu sice byly některé inflace malinko vyšší, než se čekalo. Ale pokud to Komise vůbec stihla započítat do své nové (snížené) predikce růstu, musela tam také započítat, že inflace výrobních cen byly naopak nižší, než se čekalo.
Slonem v místnosti je tu Německo. U něj došlo k největšímu snížení odhadu růstu od minula. Dokonce k úplnému převratu. Namísto růstu o 0,2 % se má letos německá ekonomika smrsknout o 0,4 %. A Německo nepatří mezi země nejvíc trpící zrovna inflací. I když je pravda, že ji nyní snižuje o něco pomaleji než ostatní země. Když ale Komise hovoří o problémech s inflací, nehovoří primárně o Německu. Výrobní ceny tam padají skoro nejvíce v Unii.
Pojďme si spočítat, jak se projeví čistě jen samotné snížení odhadu německého růstu na odhadu pro celou EU. Loni tvořil německý HDP 24,5 % celé EU, a dlouhodobě se pohybuje kolem 25 %. Německá ekonomika je tedy tak velká, že sama o sobě tvoří ¼ hospodářského výkonu celé unie. Podle nového odhadu má teď být tato jedna ekonomika o 6 desetin procenta menší, než se myslelo. Pokud jednu čtvrtinu celku EU zmenšíme o 6 desetin, tak to samo o sobě zmenší celek o 1,5 desetiny. (Kontrola: 1,5 x 4 = 6. Sedí.)
Jinými slovy: Pokud se unijní ekonomika má oproti původnímu odhadu nově smrsknout o 2 desetiny, a 1,5 desetiny z toho jde čistě za Německem, pak je to ne inflace nýbrž Německo, co způsobí – číslo pro dnešní den – ¾ sníženého odhadu hospodářského růstu EU.
Jasně. V určitém nadhledu bychom mohli říct, že za vším teď stojí vysoká inflace. I za potížemi německé ekonomiky. Ale to by nebylo ani moc užitečné, ani moc aktuální za poslední 3 měsíce od předchozího odhadu. V Německu je v problémech zejména jeho autoprůmysl, a pro ten jsou výzvou spíše čipy a povinná elektrifikace spíše než inflace. Dále obrovsky klesly německé vývozy do Číny, a Čína teď bojuje s deflací, ne inflací. Celkově se průmyslová výroba v Německu smrskla meziročně ne o 2 desetiny procenta nýbrž o téměř 2 celá procenta.
Poprvé po čtvrtstoletí o sobě sami Němci začínají hovořit jako o „nemocném členu Evropy“. Když se tak nazývali naposled, na začátku 90. let, ještě se mohli vyléčit reformami pracovního práva. To dnes bude složitější, Německo má stále podprůměrnou nezaměstnanost.
A tak spíše můžeme čekat, že ještě více zesílí německá snaha se k hospodářskému růstu prozelenit. Německý státní rozpočet má na zelené dotace víc než jakýkoli jiný. A když Německo tvoří celou čtvrtinu unijní ekonomiky, jen to potvrdí unijní komunikační mustr: „Odpověď zní ‘více zelené‘. Jak zněla otázka?“
Tak, snad aspoň vám v tom pokračujícím vedru snídaně nezezelenala.
Hezký den.
