Krásné ráno. Dnes je 22. srpna a číslem pro dnešní den je 1 400 000.
Ano, dnešním teplým vzduchem budou zase lítat nějaké miliardy. Milý Jardo sem, milý Jardo tam. Tentokrát jde o sumu, kterou má státní rozpočet získat tím, že zruší umělé daňové zvýhodnění části našich příjmů. V současnosti jsme totiž v práci placeni dvěma typy poukázek. Jednak poukázkami na cokoli, těm říkáme koruna česká. Pak ale také dostáváme různé poukázky na něco. Režijky, stravenky, lázněnky, a tak podobně. Ty první poukázky jsou zdaněny, ty druhé ne. Jejich zdaněním by prý rozpočet získal číslo pro dnešní den, 1 400 000 Kč.
Dnes si ale nebudeme rozebírat, jestli to je hodně nebo málo. Nějaký odhad musel být vytesán, ale stojí na vodě jako jeden tesař z Nazareta. Dnes si spíše všimneme té divnosti, proč se kolem zdanění benefitů semknuly jinak nesmiřitelné tábory odborářů a zaměstnavatelů. Konkrétně dnes budou jednat o balíčku s ministry – což je druhá divnost, že vůbec mají takový přístup do tvoření fiskální neboli rozpočtové politiky státu.
Ale začneme divností třetí. Ve třech se to lépe táhne i divnostem. Bylo by třeba vyvrcholením divnosti, keby aj Tatry neboli tri ale iba dve. Vedle Vysokých a Nízkých se zapomíná na Belianské.
Samotná dnešní daňová motivace zaměstnavatelů platit nás v poukázkách na něco je divnost. Jejich hodnota je pro nás logicky nižší než hodnota poukázek na cokoli. Kdybychom dostali stejnou hodnotu v korunách, mohli bychom si přinejhorším sami koupit to, co dostaneme v lázněnkách; ale spíš bychom to na lázně utratili jen z části a část na něco jiného. Tedy sami bychom tím vyjevili, že z příjmu v korunách si koupíme vyšší hodnotu. Nemusíte být vyjevení, ekonomové tomuto principu skutečně říkají „vyjevená hodnota“.
Historicky se odbory mohly před svými členy chlubit, co všechno jim u zlých zaměstnavatelů vyjednaly za benefity, a zlí zaměstnavatelé na to přikyvovali jen proto, že si na to vyjednali daňovou slevu. Proto ta druhá divnost, proč se dnes oba nesmiřitelné tábory sloučily, a bok po boku budou bojovat za zachování první divnosti.
Pokud vyhrají, budeme na tom tratit my, zaměstnanci. Odbory tvrdí, že podle jejich vlastního průzkumu 94 % zaměstnavatelů nám přestane benefity poskytovat. Kdyby tady vládla hluboká nezaměstnanost, tak bychom na tom samozřejmě tratili. Ale nás trápí opak, příliš nízká nezaměstnanost, nejnižší v Unii a jedna z nejnižších na světě. Nejsou lidi. Aby je zaměstnavatelé přilákali, musejí jim připlatit. Dnes je daňový systém ale motivuje, aby nám připláceli poukázkami na něco. Po zrušení tohoto daňového úniku nám v nenezaměstnaném Česku budou muset připlácet v poukázkách na cokoli. V penězích.
Normální odbory by se zvýšení mezd nebránily. Nebudou si to ale moci vykázat jako jimi vyjednaný benefit, tak před svými členy ztratí kousek své hodnoty. (A vyloženě je mimochodem dožírá, že mají také přijít o daňový únik jejich členských příspěvků.) Pokud vláda balíčkem skutečně zruší daňové zvýhodnění benefitů, budou nás zaměstnavatelé muset více platit v penězích a ne v poukázkách.
A tím se dostáváme ke třetí divnosti. Proč tady mají do balíčku mluvit zrovna tyto dvě skupiny? Nota bene když parlamentní vládu nevolily v parlamentních volbách? Kdokoli mohl dát připomínky k balíčku. Hospodští tak mohli protestovat proti zvýšení jejich DPH na 12 %. Mistři výčepní pak proti zvýšení dokonce na 21 %. Ale jenom odbory a zaměstnavatelé budou mít dnes privilegium druhé rundy tlaku na vládu.
Oficiálně se zaštiťují takzvanou tripartitou. Tu nám v podstatě nařizuje Evropská unie, a zejména odbory tím obhajují legitimitu svých vizí o rozpočtové politice. Ale odbory nemají mít vize rozpočtové politiky státu. Mají mít vize podmínek panujících na pracovišti. Proto byla ostatně tripartita zřízena, aby stát mohl působit jako mediátor mezi odbory a zaměstnavateli. To je ten sociální smír, ke kterému chce přispět i Evropská unie. Na konzultace politiky státního rozpočtu už v Česku instituce zřízena je. V rámci ní odbory své legitimní požadavky na benefity uplanily. Dnešek je navíc. A tedy divnost.
Divnost ale nebude, pokud divně spojené síly zaměstnavatelů a odborářů dnes nic nevyjednají. Ke změnám balíčku ale téměř určitě dojde – na místě pro to stvořeném. Ve zvoleném parlamentu. Třeba ta divnost jediné nulové sazby DPH na knihy, ta asi přestane být divná. Buď se zruší, nebo se k ní něco přidá, aby nebyla tak divně divností osamocenou. Jestli i v nulové sazbě budou nakonec divnosti tři, o tom až někdy příště.
Ať už dnes budete mít Tatry nebo ne, hezký den.
