Krásné ráno. Dnes je 5. července a číslem pro dnešní den je 1 567.
Tolik lidí dnes studuje náboženství a teologii v zemi, kam jedno z náboženství přinesli dva makedonští synové slovanské matky před 1160 lety. A jejichž cestu si připomínáme nejen my dnes, ale symbolicky včera i Eurostat, když vydal zprávu o počtech mladých teologů v Evropě.
1 567… A bude to stačit, Antone Pavloviči? Jsme zvyklí ve veřejném prostoru na milióny sem a miliardy tam, tak jsme trochu vůči tisícovkám otupělí. Ale uvědomme si, že je to přes řekněme pět ročníků vysokoškolského studia zhruba 300 studentů v ročníku. A to v nejateističtější zemi na světě není zrovna málo.
Když to přepočítáme na všechny vysokoškolské studenty, kterých je u nás přes 300 000, tak nám vyjde – ještě více nicneříkající číslo. 0,48 %. Tedy ani ne jeden student ze 200. Ale teprve přes tuto četnost mladých teologů se můžeme porovnat se zbytkem Unie.
Česko je v četnosti teologů v horní polovině zemí, na 11. místě. Jsou u nás dokonce četnější než třeba i v katolickém Polsku, odkud je potom po studiích do našich kostelů dovážíme, protože naše domácí výroba nestačí. A když naše větší produkce nestačí uspokojovat naši nižší poptávku, logicky z toho vyplývá jediné: zatímco Poláci po vystudování zůstávají v oboru – byť někdy v jiné zemi –, čeští studenti obor po vystudování spíše opouštějí. A pak na trhu chybí.
A ano, Slováci mají vyšší podíl boho-slovců než Češi. O tři příčky. Tady data potvrzují vaše stereotypy.
Možná nás nepřekvapí, že největší četnost má teologie ve studentské obci řecké. Více než 2 %, každý padesátý student. Produkují jich tam tolik, že je pak musí vyvážet až na Velkou Moravu... Ale tamní poptávka je také velká, mají tam svou vlastní verzi křesťanství a tu je potřeba obsloužit. Podle stejné logiky bychom pak čekali významný podíl teologie v Itálii, pro zabezpečení papežského centra.
Ale pozor, Itálii najdeme přesně na opačném konci tabulky, s pouhými 0,009 %. A když od minulého týdne víme, že Itálie má obecně velmi málo vysokoškoláků, pak absolutní počet studentů musí být skutečně nízký, že? Podržte se. Oficiálně v Itálii studuje náboženství jen 205 studentů. V zemi s 60 miliony obyvatel. Proti tomu i těch našich 1 567 vypadá, jako bychom tím Vatikánem byli my.
Vysvětlení je asi prosté. Vatikán samotný má jen v Římě a okolí kolem 65 vysokoškolských institucí, které zabezpečují vzdělávání a učení papežského stolce. Jenom nejsou ve Vatikánu. Jednak by se tam nevešly, a navíc prověrky švýcarských gard na hranicích Vatikánu jsou poměrně ostré, po těch nechcete, aby se každý den prohrabovaly v studentských batůžcích. Stačí ty turistické. Takže teologiechtivý Ital bude samozřejmě studovat v Itálii, jenom je nebudou vykazovat italské nýbrž vatikánské univerzity. A ty Eurostat nesleduje.
Ale když jsme u těch papežů: Ten minulý, Benedikt, o našich věrozvěstech prohlásil, že „představují model pro dialog mezi kulturami“. Možná tak máme hledat jejich dědice mezi našimi studenty sociologie a kulturologie. Těch máme dvakrát tolik co bohoslovců, ale jinde v Unii jsou to populárnější obory. Jsme až osmnáctí, a i tady vede, zcela patřičně, pravlast našich věrozvěstů.
Že na posledním místě je naopak pravlast moderní sociologie samotné – Francie – nechám raději bez komentáře. Že druhá největší evropská země vykazuje méně sociologů než my teologů je, doufejme, nějaký sociologický problém francouzských statistiků.
Raději zpátky do Velké Moravy. Cyril vymyslel cyrilici, a Metoděj k ní vypracoval metodickou příručku. A v ní stálo, že to, co nám přinesli, je hlaholice, a cyrilice že z ní teprve vznikne v budoucnu. Zjednodušením hlaholice v Bulharsku.
Možná bychom tedy pro dnešní svátek měli hledat data mezi studenty jazyků a lingvistiky. V tom na tom ale nejsme vůbec dobře. V Unii jsme sedmí od konce, pouhá 2,7 % a necelých 9 tisíc studentů. Zde Itálie naopak vede, s téměř 8 % všech studentů. Ale možná i tady je problém s definicí. Když chcete studovat svoji starou literaturu, musíte se tam naučit latinsky, a můžete tak být v podstatě neprávem vedeni v kolonce jazykozpytců.
Tedy venkoncem, synové a dcery dnešních oslavenců na tom nejsou vůbec špatně. A pokud věříte spíš na náhody než „ná Bohy“, pak také věřte, že 1567 českých studentů náboženství symbolizuje rok 1567, kdy papež Pius V. odsoudil protestanty, tedy hugenoty, a ve Francii začala náboženská válka. Už druhá. Musí je tam číslovat, jako u nás musíme číslovat pražské defenestrace.
Ale to už s tím odsuzováním protestujících zabíháme do našeho zítřejšího svátku. Mon Dieu! Vy máte před sebou celý sváteční den, tak si jej užijte. Třeba zrovna jazykovým studiem italské ranní kávy, ať už ji pijete v Benátkách nebo nad Jizerou.
Hezký den.
