Krásné ráno. Dnes je 7. července a číslem pro dnešní den je 106.
O tolik procent narostly ceny českých bytů za dobu, co začaly znovu růst po celkem dlouhých letech stagnace. To je v podstatě zdvojnásobení cen. Chcete-li tak dnes říkat, že ceny bytů rostou ostošest, můžete. Budete na to mít data.
Předevčírem aktualizoval Eurostat nejnovější data za celou unii. Letos slavíme patnácté výročí, od kdy jsme díky Eurostatu schopni ceny českých bytů se zbytkem Evropy porovnávat porovnatelným způsobem. Sledovat ceny bytů po celé Evropě je totiž složitější než třeba ceny okurek. (Když už dnes máme za sebou oficiálně první týden okurkové sezóny…) Abychom si mohli porovnávat ceny čehokoli se zahraničím, musíme se nejdřív s tím zahraničím shodnout, jak tu věc definovat.
V případě okurek k tomu máme naštěstí Evropskou unii, která svou regulací číslo 1677 (ne před 15, ale už před 35 lety) přesně definovala, že prvotřídní okurka nesmí být ta, která je zakřivená více než o 1 milimetr na každý 1 centimetr délky. Jednoduché! K zapamatování každým zelinářem! (Statistické pracovníky obíhající cenovky okurek pak už stačilo jen dovybavit šuplerou.)
Ale když byty přicházejí ve všech tvarech, velikostech a umístění, potřebujete Eurostat, aby definice sjednotil. Proto je těžké jít hlouběji do minulosti než těch 15 let. První polovinu té doby ceny českých bytů nerostly, druhou polovinu, už sedm let, ano. Doslova ostošest.
Ale díky té možnosti srovnání také víme, že ceny bytů rostly všude v Evropě. Příčiny tušíme. Levné peníze po finanční bouři byly všude. Nízké úroky znamenají, že se spousta peněz vytváří (to je takové kouzlo moderního světa, že peníze vytváří banky jednoduše naťukáním do počítače, a ne centrální banka), a ty nové peníze se pak po Evropě nakonec dostaly i do akcií a do bytů.
Reálné příjmy lidí také rostly v podstatě všude. Až na výjimky jako Itálie, kde lidi nebohatnou v podstatě už zhruba 30 let. I proto jsou tam dnes ceny bytů nominálně o 10 % dokonce nižší než na začátku euroměření v roce 2010. Možná jste v médiích zaregistrovali celé horské italské vesničky na prodej za jedno euro..
Jinak rostly ceny všude. Zatímco u nás ostošest, v Evropě v průměru o 43 %. V jediné zemi narostly víc než u nás: v Maďarsku. O 140 %. Ale pozor, většinu z dnešního rozdílu proti nám tam stihli čistě jenom za loňský rok, kdy teď vystřelily ceny o 40 %.
Pokud hledáme nějaký evropský region, kde ceny bytů rostou nejméně, tak vedle Středomoří je to také i opačný pól Evropy. Skandinávie. V takovém Finsku za naše období zdražily byty nikoli jako u nás o 106 %, nýbrž na 106 %. Tedy o 6 %. Tady vidíme, jak je důležité správně chápat předložky. Zvlášť, když se chceme srovnávat s Finskem. Jak jistě víte, finština dává naše předložky vždycky až za slovo. Takže má vlastně místo předložek spíše zá-ložky. Nebo po-ložky. Po-dle toho, jestli to berete místně nebo časově.
A čím to je, že to ve Skandinávii jde, když se chce?
Ono by se chtělo i u nás. Ale ono se nemůže. Pro snížení cen bytů jsou drahé byty nejlepším předpokladem. Pak je bude každý chtít stavět, a když bude více bytů, budou muset zlevnit. Stejně jako u okurek. Když budou okurky dlouhodobě drahé, každý je bude chtít pěstovat. To chápe i Turek od okurek.
Bohužel to ale nechápe český zákonodárce. Máme srovnatelně nejpomalejší stavební řízení na světě, a tak se nestaví. Ve Švédsku a Finsku se dnes staví o 20 % víc než v roce 2015. V Dánsku dokonce o 30. V Maďarsku ceny přímo řvou „stavějte!”, a Maďaři dnes staví o 50 % víc – jen u nás ceny řvou, a úřední šiml je přehluší. Stavíme jen o 6 % víc. Tedy zatímco hlad po bytech máme o 106 % vyšší, výrobu jsme zvýšili jen na 106 %.
Hle, nakonec tu máme stošestky dvě. Bohužel se špatnými předložkami. Kdybychom je prohodili a stavěli o 106 % víc, mohly bývaly ceny narůst jen na 106 %. A my bychom si před nový byt mohli položit předložku.
Místo toho tu po dvou náboženských datech včera a předevčírem máme náraz do zdi reality. Tedy měli bychom, kdybychom ty zdi směli reálně stavět... Nový stavební zákon je věčně v nedohlednu, už je z něj spíš otázka víry.
A pokud vám to pomůže, pak vězte, že první dochovaná zmínka termínu „katolická církev“ je z roku 106.
Hezký den.
