Krásné ráno. Dnes je 13. listopadu a číslem pro dnešní den je 111,11.
A nejsou to přitom jedničky z data Sv. Martina. Někdy ta data tak prostě vyjdou, život tropí hlouposti.
Možná si vzpomenete, že jsem před měsícem slíbil, že až oznámí sci-fi číslo říjnové inflace, že mě to nechá chladným a nebudu na to ve SníDani nijak reagovat. No, oznámeno bylo, a hvězdné nebe nad hlavou a mravní zákon ve mně. Mlčení však neznamená, že to ve mně nevře. A neřve. Takže si dnes ke SníDani dejme namísto válčení o inflaci snad raději doslovné válčení. Ministerstvo obrany totiž teď zveřejnilo hodnotu zbrojní techniky, kterou český stát od začátku konfliktu poslal Ukrajině. V éteru doposud létaly značně zinflačněné odhady, a trocha racionálního odinflačnění prospěje všem. Tedy dnes taková rozborka – sborka vojenských dat.
Začněme tím éterem. Zkazky o stamiliardových částkách, které místo toho prý mohly jít na NašeLidi, létají internetovými fóry. A nejsou ani brány jako fóry. Z nich jistě čerpají i někteří politici. Jeden opoziční šéf tak už na začátku prázdnin hovořil o 50 miliardách, takže dnes už je jistě v těch stovkách. Těžko říct. Většinou není jasné, co všechno tam započítává. Jakože – započítává co nejvíc, to je jasné, ale jak to onálepkuje. Pomoc uprchlíkům je tak často vykazována jako jakýsi nový typ tanku.
Lidi, kteří vidí na konkrétní čísla, hovoří namísto stovek o desítkách miliard. Předseda vlády na jaře uváděl 10 miliard po jednání s americkým prezidentem o to, kolik nám z té částky Amerika „proplatí“ formou americké techniky pro Česko, když pro Ukrajinu byla aspoň z počátku vhodnější technika východoevropská. Na takovém jednání je taky samozřejmě snaha započítat kde co. Tady to ale musí být doložitelné daty. Poradce pro národní bezpečnost k té desítce přidal ještě 30 miliard za český obranný průmysl. Tedy ne ZA český stát, ale Z českého státu. Tedy Z proti jednotkám Z. Důležitý rozdíl. Nad našimi exporty se zjevně vždy zajíkáme štěstím i když je nevyrábí stát. Tedy kromě jednoho státního piva.
A hle, už jsme od stovek miliard na desítkách. To už je docela odinflačnění. A kolik stát odeslal ve skutečnosti, podle čerstvých dat Ministerstva obrany? 6 miliard. Kvůli pochopitelnému vojenskému utajení neznáme ocenění jednotlivých položek ani na rovině kategorií, jako jaká hodnota tanků, jaká houfnic, jaká ručnic. Snad aby nepřítel z té hodnoty nemohl odhadnout, kolik tam těch tanků odjelo. Sice tohle konkrétní utajení nedává tak úplně smysl, když zpráva ten počet tanků, houfnic a ručnic uvádí, ale skutečný důvod pro utajení hodnot podle typu jistě existuje. Jenom je tajný…
(Jestli vás ale ty počty zajímají, tak 62, 13, a 41.258.)
Ale pozor. Těch 6 miliard je pořizovací cena. A ta dává zhruba tolik smyslu, jako když český Staťák počítá naše pořizovací ceny energií. Mezi odeslanými ručnicemi jsou i kusy z 50. let. Započítávat pořizovací hodnotu z 50. let by nedávalo smysl ani v momentě, kdy by tehdejší umělá cena těch zbraní od státního průmyslu dávala tehdy aspoň sama o sobě nějaký ekonomický smysl. A nebyla jen umělou položkou v jakési hře na to, že komunistický režim dokáže vést účetnictví. Asi taková hra, jako že pořádá pravidelné volby.
Mezi poslanými tanky jsou i ty „pořízené“ v roce 1968. Možná k nám některé z nich tehdy přijely právě ze Země Z. Angličtina by pro to měla přiléhavý termín „poetická spravedlnost“. Ale byť ekonom nemá být poeta a psát někomu básničky. To dá rozum. Ty nemá kdo oceňovat, ekonom má umět oceňovat.
A to byť ekonom umí, přepočítat nějakou cenu z roku 1968. K výpočtu by jen ve vysvětlení uvedl, jestli to přepočítává podle spotřebních cen, podle platů, nebo třeba podle ceny kancelářských svorek. Když už tanky objednává ta stejná státní byrokracie.
Ale tady by to moc smyslu nedávalo. Vojenská technika strašně rychle zastarává. To je jako tvrdit, že jste multimilionáři, když máte ve stodole Škodu Favorit, která kdysi stála jako polovina rodinného domu v Praze. Ministerstvo proto správě uvádí i takzvanou „zůstatkovou hodnotu zpracovanou podle evidence Ministerstva obrany“. Předpoklady zákonného vzorečku možná budou taky vojenským tajemstvím, ale je to pořád nejrelevantnější číslo ze všech. 1,2 miliardy Kč.
Na jednoho NašehoLida to dělá – číslo pro dnešní den – 111 korun a 11 haléřů. To je v reálu méně, než když jsme si za komunismu psali do žákovských knížek vzkaz pro rodiče, že máme přinést 10 Kčs na Vietnam. Každý rok. Tohle je téměř za dva roky.
A teď závěrečný šok: Ta hodnota se mohla tím přesunutím na Ukrajinu dokonce zvýšit. I kdyby tam byl mír, natožpak ve válce. Zůstatkovou hodnotu tady v Česku snižuje, když máme nedostatek náhradních dílů, nebo šikovných ručiček k jejich ubastlení na koleně. Toho všeho má Ukrajina víc, takže i v míru by tam naše staré zbraně mohly mít vyšší zbytkovou hodnotu.
Jejich přesunem se tak nejen pomohlo napadené zemi. Bylo také dostáto i prvnímu gravitačnímu zákonu svobodného hospodářství: Zdroje putují za svým nejlepším užitím. Celých prachmizerných 111 korun.
Kéž můžete si svobodně dnes zaputovat.
Aspoň do banky. Ne tanky salutovat.
Hezký den.
