Krásné ráno. Dnes je 28. července a číslem pro dnešní den je 12 %.
Taková by teď měla být úroková sazba americké centrální banky, pokud by vzhledem k inflaci v posledních měsících měla být tak vysoká, jakou nyní drží česká centrální banka. Předevčírem ji v Americe ale zvýšili na „pouhých“ 5,5 %. Jak to?
Dnes máme v Česku za 12 měsíců zhruba 10% inflaci. Jsou dva způsoby, jak mít desetiprocentní inflaci. Buď budou dlouhodobě růst ceny zhruba 10% tempem každý měsíc, nebo prvních šest měsíců budou ceny růst 20%, a pak šest měsíců 0%. A přesně tento druhý typ inflace máme teď my.
Od centrálních bank bychom asi chtěli, aby reagovaly jinak na oba typy inflací. V prvním případě tu stále inflační problém je, a ať je úroková sazba kde chce, evidentně to moc nefunguje když ceny stále rostou. A je asi potřeba úroky zvýšit. Ale ten druhý typ inflace ukazuje, že inflace byla problém, dokonce dvojnásobný, ale teď už ne. To neznamená, že se ceny nemohou zase rozhořet, ale aktuálně nerostou.
Amerika má přitom ještě horší typ inflace. Z těch dvou ten třetí. Ne našich „loni ano, teď už ne“, ani těch „pořád stejně“. Ona má inflaci typu „loni ne, teď ale ano“. Tedy pravý opak té naší. Ano, celkově je tam inflace nižší. Ale její opačný průběh si asi zasluhoval další zvýšení úroků. Proto to další zvýšení.
Ale kde by dnes byly americké úroky, kdyby o nich rozhodovala česká bankovní rada a měla by se rozhodovat pouze podle velikosti inflace? Je to samozřejmě nefér otázka. Obě bankovní rady se rozhodují podle mnohem více dat než jen podle inflace. Mají sofistikované modely celé ekonomiky, které odhadují stovky parametrů, a vliv sazby na budoucí inflaci je jen jedním z nich. Ale porovnejme si to minimálně pro srovnání, jestli je ta česká centrální banka skutečně tak měkká, jak se o ní rádo říká.
Za posledních pět měsíců rostly ceny v Česku ročním tempem 2,8 %. Tedy v rámci inflačního cíle. (Za poslední čtyři měsíce dokonce ještě méně, 1,6, a tedy nyní máme nižší inflaci, než je normální cíl 2 %. Ale to teď nechme stranou.) V Americe za stejnou dobu rostou ceny 4,8 % ročně. Tedy mají nyní vyšší inflaci než my, ale nižší úrok.
V Česku je teď úrok 7 %. Tedy 2,5násobek inflace. Kdybychom takto silně měli nastavit i americké úroky, na dvouapůlnásobek inflace posledních 5 měsíců, tak by se ve středu měly zvednout místo na 5,5 rovnou na 12 %. Více než dvojnásobek, a Číslo pro dnešní den.
Můžete namítnout, proč zrovna pět měsíců. Nu, už jsme si řekli, že kratší interval by českou optikou vyžadoval ještě větší zvýšení amerických úroků, protože to byla česká inflace ještě nižší. Z výpočtu jsme vynechali leden. Ano. Protože lednový růst cen v Česku neprávem započítává i změnu metody Statistického úřadu.
V lednu je přitom vždycky nějaký skok inflace, který úrokové sazby moc neovlivní. Proto centrální banky sledují hlavně tzv. jádrovou inflaci. V ní letos ten skok není, a klidně i přes šest měsíců by českýma očima měly být americké sazby vyšší.
Jednu výtku neférovosti vám ale uznám. Česká bankovní rada má jediný cíl. Inflaci. Americká dva. Minimální inflaci, a maximální zaměstnanost. A právě kvůli cíli zaměstnanosti může teď americká rada držet úrok na české poměry příliš nízko. Ale i ona má problém. Problém kočky, která je zároveň mrtvá a nemrtvá. Ano, slavná Schrödingerova kočka.
V normální světě jsou ty dva cíle neslučitelné. Nízká nezaměstnanost většinou vede k vysoké inflaci. Ale FED se v posledních létech chlubil, že toto pravidlo dokázal zabít, že je mrtvé, když udržel nízkou inflaci a nízkou nezaměstnanost. V tom nebyl sám, i česká Rada blahé paměti hořekovala, že máme příliš nízkou inflaci a nedaří se ji zvýšit.
Teď si ale americký FED zvýšil inflační cíl. Má být nikoli 2% vždy, ale aspoň v průměru za delší dobu. Nojo, ale vyšší tolerovanou inflací si vyšší zaměstnanost koupí jen tehdy, pokud je to pravidlo živé a ne mrtvé, jak tvrdí. Kočka vztahu mezi inflací a nezaměstnaností tak musí být zároveň živá i mrtvá.
Což nás vede k zásadní otázce, co dělat, jestli má i Schrödingerova kočka devět životů. Budeme muset přepočítat všechny kvantové jevy, v inflaci i ve vesmíru? A pomůže nám to v zásadní otázce inflace samotného vesmíru?
O tom až jindy. Týden nám končí. Z pohledu centrálních bank „super týden“, sešla se nám v něm úroková rozhodnutí tří největších centrálních bank svobodného světa. K americké a evropské se v noci na dnes připojila ještě i japonská. Ta je ale v úplně opačném vesmíru. Od americké a evropské se čekaly náznaky, kdy zvyšování úroků ukončí. V Japonsku – kdy naopak zvyšovat začnou. Protože jejich stále záporné úroky, ty jsou skutečně mimo tento vesmír.
Užívejte víkendu, a hezký den.
