Krásné ráno. Dnes je 2. listopadu a číslem pro dnešní den je 1408.
Ano, těch slavných 1408 Kč, kterými bude dnes veřejný prostor žít už třetím dnem. Tím a skoro ničím jiným. Tak dnes u SníDaně nahlédněme, co se za tím ve skutečnosti skrývá. Žijeme tím od chvíle, kdy předevčírem Energetický regulační úřad vypustil balónek, že mu podle jeho výpočtů takzvaná regulovaná složka našich účtů na elektřinu na příští rok vyšla na 1408 Kč za MW. (s DPH). Že tedy to není konečné rozhodnutí, to že padne až ke konci listopadu, ale jemu že ten výpočet podle zákonných a vyhláškových předpisů vychází takhle, a co jako my na to.
Takže. Pokud je vzoreček pro výpočet víceméně předepsán zákonem, tak není jasné, jakou debatu chtěl ERÚ vyvolat tím, že to formuloval jako prosté oznámení, že mu to zatím vychází takhle, ale že to ještě není konečné rozhodnutí. Možná chtěl vyvolat debatu odbornou, jestli je ten vzoreček nastaven správně. Ale na to je trochu pozdě teď, pár týdnů předtím, než se to musí všichni dozvědět aspoň s nějakým malým předstihem před 1. lednem.
Co ale místo toho strhl je mediální a tím pádem i politickou lavinu. Premiér považoval za nutné kvůli 1408čce svolat mimořádnou tiskovou konferenci, aby se všude na obrazovkách objevil žlutý pás „Přerušujeme vysílání…“. A opozice teď využívá vzniklé myšlenky, že je to zatím jen pověstný vypuštěný balónek, aby tlačila na vládu, aby vláda přikázala ERÚ, aby ERÚ zapomnělo na zákonný postup a aby mu ten vzoreček prostě vyšel níž. Jak, to je jedno. A co je už nadvakráte nepochopitelné, z nějakého důvodu chce teď ERÚ ten svůj výpočet diskutovat i s odboráři. Ne odboráři elektrárenskými. S celostátními centrálami všech odborářů.
A v tom všem balastu se zapomíná, za co vůbec tu regulovanou složku platíme, a tedy jak k tomu výpočtu došlo. K dnešní SníDani tedy servírujeme trochu toho lehkého odbalastění.
Zhruba 60 % našeho měsíčního účtu za elektřinu je za tu sílu elektronů, kterou skutečně spotřebujeme. To je ta cena elektřiny, kterou média řeší běžně, a která teď už od loňského léta více než rok klesá. Zbylými zhruba 40 % našeho účtu musíme ale ještě zaplatit za celou tu infrastrukturu, kterou se k nám ty elektrony dostaly. To je právě ta trochu zavádějícně nazvaná „regulovaná složka“ a má tři hlavní části:
Jednak někdo musí udržovat všechny ty dráty. A co udržovat. Teď se musí natahovat spousta nových drátů, a ty stávající ztlušťovat. Dřív stačilo vést tlusté dráty jen z velké elektrárny, a postupně je tenčit až na vaši chalupu někde v šumavském pohraničí. Dnes se ale elektřina ze solárů vyrábí téměř v každé vesnici. Možná i u vás na chalupě. Takže teď musíme ztlušťovat dráty všudemožně. A kolem té vaší pohraniční chalupy obzvlášť, abychom se mohli napojit na německou baterii větrníků na severním moři, která zlevňuje energii v Německu a kterou tak chceme těmi tlustými dráty nasát, aby mohla zlevnit i u nás.
Druhou částí regulované složky je platba za to, že od těch tlustých drátů až do těch vašich tenkých doteče plných 230V. Tedy že když najednou přestane svítit a foukat, že někdo honem zapne nějaký špinavý generátor, aby nebyl blackout. A to je samozřejmě drahé.
A třetí částí je to slavné POZE, poplatek za obnovitelné energie, který platíme, abychom budovali tu naši slavnou českou energetickou soběstačnost. Když už si náš praotec vybral zrovna Říp, kolem kterého široko daleko žádní shnilí brontosauři pod zemí neleží. A tak máme energeticky jen slunce a vítr, když ten Říp není ani dostatečně vysoký na to, aby mohl zužitkovat déšť skrze výšku vodního sloupce ve vodní elektrárně.
A teď pozor. Téměř polovina té 1408ky je právě to POZE. Ne že se nějak zvýšilo. Jenom ho znovu začneme platit. Tak jak jsme ho platili do loňska. Pak nám zmizel z účtů, rychle jsme si na to zvykli, tak jeho znovuobjevení se bereme jako porušení našich lidských práv. Celková regulovaná složka byla navíc na letošek zmražena, takže teď vlastně na jeden rok připadnou dva roky běžného inflačního zvyšování. Celkově tak většina toho zvýšení regulované složky o 1408 není ve skutečnosti zvýšení, ale jenom znovuzviditelnění už existujícího.
A to je klíčové. Ty skutečné náklady elektřiny totiž zaplatíme vždycky, stát nemá vlastní peníze. Před letoškem jsme to platili – a od příštího roku znovu platit budeme – na složenkách za elektřinu. Letošek jsme těmito složenkami zaplatili jen zčásti, část té dnešní 1408 za nás zaplatí naše děti na složenkách za vyšší daně. Jestli to je fér, posuďte sami.
K vám ať je dnešek férový, a jeho případné výzvy vyzvěte na férovku.
Jak víme, elektřina není na hraní.
Tak nehrajme, že levná je i bez daní.
Hezký den.
