Krásné ráno. Dnes je 12. července a číslem pro dnešní den je 1,5.
To je úroda meruněk, kterou letos v Česku můžeme čekat na jednoho obyvatele. Ne 1,5 kila. 1,5 meruňky. Loni to přitom bylo ještě meruněk šest. 1704 tuny meruněk na celou republiku. Letos 400.
Ano, letošek je zase jedním z těch let, kdy na jaře pomrzly meruňky. Propad úrody se tak čeká zhruba o 80 %. To je skutečná tragédie letošní právě začínající sklizňové sezóny. Proti ní ani očekávaný 8procentní propad sklizně obilovin není žádná tragédie.
A pozor, tragédie nemusí spočívat jen v propadu úrody. Třeba letošní nárůst úrody řepky o 5 % je také tragédie. I bez motýle. Zemědělec znásilňující půdu, svoji základní surovinu, je nejen tragédie, ale i divnost. A za vším divným i tady stojí divná daň. Ta k tomu naše zemědělce nutí. Oni jsou v tom nevinně.
Ale zpátky k meruňkám. Sčítání lidí se provádí jednou za deset let. Meruňky jsou evidentně dvakrát důležitější než lidé, proto ke sčítání jejich stromů dochází každých pět let. K poslednímu měření máme v Česku 558 824 stromy meruněk. Tedy zhruba jeden strom na půldruhý tucet lidí. Neboli, na takový typický moravský sklípek. I proto jsou v Jihomoravském kraji tři čtvrtiny všech meruňkových stromů. Tedy, předpokládejme že asi jen při sčítání zaregistrovaných stromů. Které byly doma, když přišla inspekce.
Kvůli teplomilnosti meruněk bychom další centrum možná čekali v Jihočeském kraji. Ale omyl. Ten při posledním dostupném sčítání vykázal jen 108 stromů meruňky, zdaleka nejméně ze všech krajů. Buďto historicky odbojní Jihočeši opět tají svá aktiva před pražskou vrchností, nebo meruňkoví skrutátoři při inspekci zapadli v tamních rybnících. Pardon, ale 108 meruněk v Jižních Čechách, to je divnost snad i bez daně.
A aby těch divností nebylo málo, druhé největší epicentrum meruňkových stromů musíme hledat naopak v našem nejsevernějším kraji, Ústeckém. 33 257 stromů meruňky. Ale tady je to spíše divností jeho hranic. Spadá do něj takzvaná Zahrada Čech, Litoměřice. A mít zahradu ale bez meruněk je jako být Čech a nepít pivo. Nebo Belgičan a nejíst mušle. To mimochodem není náhodný výběr přirovnání. Litoměřice jsou zemí sopek, a recept na takzvané sopečné mušle si skutečně žádá meruněk mezi ingrediencemi.
Abychom si je ale mohli připravit navzdory letošnímu výpadku meruněk, zachrání nás samozřejmě, jako vždy, mezinárodní obchod. Všem volačům po potravinové soběstačnosti navzdory. Do Česka se předloni dovezla skoro 3 % veškerého planetárního obchodu s meruňkami. Stejný objem jako do čtyřikrát většího Polska. A to tam přitom mají výhodu vlastních mušlí. Ale něco mi říká, že to sopečnými mušlemi nebude. Vždyť samotní Belgičani dovážejí méně meruněk než my.
A kdo je největším meruňkovým zachráncem světa? Španělsko. 38 % veškerého exportu. A pramáti všech světových meruněk, Arménie, se dnes na světovém exportu podílí jen jedním jediným procentem. Když chvíli zaspíte, už vás předčí někdo efektivnější, kdo Moravanům zlevní jejich meruňkové knedlíky, i když jsou teď mnozí bez jediné meruňky. Ano, vlastní meruňka je vždycky ta nejsladší, ale nebojte, příští rok zase budou.
À propos, nešlo by nějak vyšlechtit mrazuvzdornější meruňky? Jedním z hrubých způsobů je zkřížit švestky s meruňkou. Obě ovoce jsou biologicky vlastně jen formou růže, a švestka dodá meruňce tu vyšší odolnost. Jako správný kříženec by měl mít i zkřížené jméno. Namísto nudného „švestkomeruňka“ se začal používat termín „šveruňka“.
V naší datové SníDani však proti tomu musíme protestovat. Poměr v tomto jméně neodpovídá datům o poměru rodičů v hybridu, kde švestka dominuje zhruba 70 procenty. Správným promítnutím tohoto poměru do pojmenování bychom tak měli dostat spíše libozvučnější „švestuňku“. Tak prosím. Na jméně záleží.
Pokud jste letos zůstali bez svých meruněk, vemte zatím aspoň zavděk těmi ze Středomoří. Neodepírejte si je. Klidně si je namísto do mušlí dejte do těch knedlíků. Ale možná se vyhněte vyloženým divnostem. Považujte mě za staromilce, ale mefuňky do fofoly fakt nepatfí.
Hezký den.
