Krásné ráno. Dnes je 18. srpna a číslem pro dnešní den je 160 000 000.
Tolik chlebů bude prý příští rok v Česku chybět. S jasným vzkazem mezi řádky, že bude hlad, pokud někdo zemědělcům nepomůže. Tedy alespoň to vyplývá ze včerejší tiskové zprávy Agrární komory. Už iba dva týždne ostávajú do konca uhorkovej sezóny, tak se v SníDani musíme honem stihnout pověnovat uhorkám. Tedy úhorům. Čtyřem procentům půdy, které budou muset zemědělci od příštího roku nechat ladem, a ze kterých tak prý bude chybět číslo pro dnešní den – 160 000 000 bochníků chleba.
Miliony bochníků. To zní jako fakt hodně. 16 chlebů na každého člověka. Inu, součástí smyslu SníDaně je nejen přepočítávat milióny a miliardy na pochopitelná data. Ale také bojovat proti datům špatným a vyvracet účelová zkreslení. Takže pojďme na to.
Hned zkraje asi chápeme účelovost přepočtu zrovna na chleba. Jde komunikačně přímo o útok na první signální. Co na tom, že v bohaté společnosti není jen chléb, ale i „chléb a hry“. Namísto 160 milionů chlebů mohlo chybět víc než 300 milionů bábovek. A to je ještě větší číslo! Ale jakkoli tomu nebudete věřit, jsou mezi námi divní lidé, kteří si myslí, že bez bábovky se obejdou, ale bez chleba ne. A na ty zpráva míří.
Přitom není jasné, proč Komora vše přepočítává na 1kg bochníky chleba. Podle mého rychlého výzkumu neexistují. Být jen ten, tak je dokonce i vámi oblíbený rohlík.cz zcela bez chleba. A tak ve svém výpočtu nechali zemědělci ještě spoustu chybějícího chleba na stole. Ve standardních 800g chlebech jsme mohli příští rok přijít ne o 160 ale rovnou o 200 milionů bochníků. A to zní ještě líp!
Ale budiž. 160 milionů bochníků může být správný přepočet z průměrného hektarového výnosu obilí a tedy mouky. Ale na povinný úhor nepůjde průměrný hektar. Zemědělec na úhor samozřejmě vyčlení ty nejméně produktivní hektary, které má k dispozici. Reálný pokles pšenice tak bude mnohem menší. Řádově téměř určitě méně než poloviční.
Dále tu máme nesoulad teorie s realitou. Teoreticky má dojít k povinným úhorům až příští rok. Ono k nim ale z velké části došlo již letos, takže příští rok už nebude mít moc co kam klesat. Je to totiž tak, že původně skutečně Evropská unie nařizovala úhory už na letošek. Pak si ale Česko vyjednalo roční odklad, s odkazem na ceny energií a potravin. Prakticky se to ale zemědělci dozvěděli až v době, kdy už byla dávno založena letošní výroba a pole oseta. Už letos tak, chtě nechtě, zemědělci drží reálně velké úhory, takže ve srovnání příští rok nebude chybět tolik chleba.
Ale hlavně, on nebude chleba chybět žádný. Obilí se prostě doveze. To je samozřejmě pro české zemědělce nejcitlivější bod. Kdyby dosáhli svého snu povinné, státem nařízené soběstačnosti, pak bychom skutečně mohli mít problém. Pšenice by chyběla, a její cena by vzrostla natolik, aby se chleba nevyprodal, jenom abychom jej jedli méně a více avokáda. Jeho produkci totiž české úhory neohrozí.
Ale takhle svět naštěstí nefunguje. Sami zemědělci totiž v jiných prohlášeních upozorňují, že oni přeci nemohou být zodpovědni za drahé potraviny, protože oni cenu netvoří. Ta je tvořena na světovém, potažmo evropském trhu, a oni za ni musejí prodávat. Stejně jako u elektřiny – kdyby se ji někdo náhodou pokusil chvíli prodávat pod cenou, pár vyvolených by ji okamžitě skoupilo, a na nás by se stejně ta zlevněná nedostala. Ano, takhle trhy fungují.
Pak ale nemohou dnes stejní zemědělci tvrdit, že budou miliony bochníků chybět. Na evropskou cenu obilí budou mít české úhory nulový vliv, a na světovou cenu zase ty celoevropské úhory. Obchod věci zlevňuje, ne zdražuje. Musí, protože je dobrovolný. Povinnému obchodu se neříká obchod, nýbrž daň. A bez dovezeného obilí bychom platili daň za ještě dražší potraviny.
Jedno ale zemědělcům přiznejme. Právě díky obchodu musejí soutěžit na evropském trhu se zeměmi, které si vyjednaly další výjimky a výjimky z výjimek. Nejen na úhory. Společná zemědělská politika je totiž všechno jiného než společná.
A abychom byli fér, aspoň jeden další datové triky můžeme Komoře do budoucna poradit. Když tvrdíte, že je ohroženo 160 milionů bochníků, neuvádějte ve stejné zprávě zároveň, že celkově se v Česku sní 430 milionů bochníků. Nejen posluchači SníDaně se nenechají opít rohlíkem vašich nepředstavitelných „milionů něčeho“ a lehce si spočítají, že tvrdíte, že kvůli 4 % úhorů přijdeme o 37 % chleba. Ale no tak…
Závěrem se musím omluvit všem, kterým všechna ta pšenice nedělá dobře (dokud se případně nezkvasí a nepřevaří). Snad vám všechno to všetečné pšeničné přepočítávání nezkazilo den. Honem dodávám, že i pro vaši potřebu zemědělci vše přepočítávají i na prasátka. Kvůli úhorům jich prý 170 tisíc nebude mít co žrát. Ale nebojte. Pšenice se doveze pro ně stejně jako pro lidské pšenicojedy co ji nemají za jedy. Ani lidské, ani prasečí životy skutečně nejsou závislé na objemu konkrétně české produkce.
Nezbývá než doufat, že podobnost tohoto srovnání v tiskové zprávě s Orwellovým 1984 je čistě náhodná. SníDaně tak – čistě náhodně – může skončit stejnými dvěma větami: „Zvenčí pohlížela zvířata z prasete na člověka a z člověka na prase, a opět z prasat na člověka. Ale nebylo už možné rozlišit, která tvář patří člověku a která praseti.“
Taková je tvář české pšenice.
Hezký den.
