Krásné ráno. Dnes je 20. září a číslem pro dnešní den je 17.
Česká republika je 17. ekonomicky nejsvobodnější zemí na této planetě. Tedy podle včera zveřejněného každoročního Indexu ekonomické svobody. Od předchozího roku jsme tak postoupili o celých 5 příček z 22. místa a přeskočili jsme Maltu, Německo i Nizozemsko. A není to tak, že jsme se zlepšili tím, že bychom ustrnuli, zatímco ostatní se zhoršili. Ne, i v předchozím roce bychom skončili 17. s takovýmto ekonomickým prostředím, skutečně se nám zlepšilo skóre ekonomické svobody na 7,81. Hypoteticky nejsvobodnější ekonomika má skóre 10, naopak reálně nejsvobodnější ekonomika, Singapur, má nyní skóre 8,56. Je tak téměř o 10 % svobodnější než my.
Co to jako vůbec je, takové „skóre“ ekonomické svobody? Kdo se odvažuje svazovat zrovna svobodu do nějakého skóre? Vždyť „svoboda v řetězech nevězí, ta spoutat se nedá, vždycky bourat se dá hlavou“. No a právě o to jde. Přeci hlava musí být schopna naměřit něco tak zdánlivě neměřitelného jako svoboda. Vždyť v běžném jazyce běžně říkáme věty jako „ta země je svobodnější než naše“. A že jsme se za komunismu takových běžných vět něco naběhali..
Metodika měření svobody existuje už skoro 30 let. Vytvořila ji skupinka univerzitních ekonomů a každý rok sběr dat z oficiálních zdrojů monitoruje ještě přes různé výzkumné ústavy, u nás přes Liberální institut. Jako každý index, i tento je smíchanina různých druhů svobody, podle nějakých vah. Je to úplně stejné jako třeba HDP nebo inflace, to jsou také indexy které požívají toho zakázaného ovoce, že nějakou váhou doslova sčítají „jabka a hrušky“. To, co nám ve škole vždycky zakazovali.
Tady je pět hlavních druhů ovoce ekonomické svobody. To první, kolik si od nás stát bere v berních, bývá samo o sobě často bráno jako měřítko ekonomické svobody. Trochu neprávem. Alespoň některé výdaje státu mohou být hypoteticky ku prospěchu svobody. Kdo nevěří, ať na Ukrajinu běží. I proto jsou tu další čtyři druhy ekonomické svobody: Nakolik funguje právní systém a jsou ctěna vlastnická práva; jak zdravé jsou peníze, pomocí nichž si lidé pamatují, kdo toho pro koho kolik udělal; a jak svobodný je mezinárodní obchod – neboli jak si vzájemně smíme pomáhat i mimo daný stát. Poslední kategorií je pak měřítko toho, jak moc nás stát omezuje v tom, pro koho pracujeme, jak podnikáme, a komu půjčujeme. A každá kategorie má v sobě ještě konkrétní měřítka.
Česko zvýšilo svoje skóre svobody ve všech kategoriích kromě jedné. Ano, kromě zdraví peněz. A to jsou přitom ještě data před velkou loňskou inflací, ale už tehdy inflace rostla. Naopak největšího pokroku jsme dosáhli na poli svobody mezinárodního obchodu. Ale i tam je důvod dost specifický. Všechny aspekty zůstaly stejné, jen se droboulince snížil počet celních sazeb, ale hlavně podle tehdejších měřítek odpadla dočasná omezení mezinárodního cestování kvůli Covidu. A ta mají v indexu svobody velkou váhu.
Kategorií s největším počtem zlepšení tak zůstává ta poslední, regulace. Před dvěma lety se snížily náklady na dodržování daňových předpisů. (Ale bohužel se zvýšily celkové náklady na byrokracii a snížila se nestrannost veřejné správy). Dále se trochu zlepšily podmínky pro zaměstnávání zahraničních pracovníků – malinko se zrychlil nekonečný proces pracovních povolení. Všimněme si, že samotný pojem „dovolujeme vám pracovat“ zní krásně divně. A v neposlední řadě se celkem významně zlepšilo skóre svobody úvěrů soukromého sektoru. Těm, kteří peníze potřebují, se zlepšil přístup k volným, státem nezabraným penězům.
A má vůbec nějaký smysl sledovat skóre ekonomické svobody? Ano, třeba proto, že i po očištění od jiných faktorů vykazují ekonomicky svobodnější země nižší míru chudoby. A lidé ve svobodnějších zemích žijí déle. Proto je potřeba právě takový průřezový index, a neměřit vše jenom velikostí státních výdajů nebo tím, jak moc nás stát zdaňuje. Právě bohaté státy mají totiž často větší státní sektor než chudé. Protože si jej svou bohatostí mohou dovolit živit. Ale ty ostatní 4 kategorie takto ošidit nelze. Ty skutečně měří naši schopnost budovat o něco lepší život pro všechny, ať už si s ním pak my konkrétně budeme dělat, co budeme chtít.
A právě tady bude velká výzva. V příštích letech se nám pravděpodobně skóre ekonomické svobody zase sníží. S nástupem energetické krize již peníze nejsou zdravé, obrovsky narostly státní transfery i vládní spotřeba, zvyšují se překážky mezinárodnímu obchodu pod zástěrkou úsilí o soběstačnost. A čím víc se zadlužuje stát, tím více vytěsňuje volné peníze na úvěry těm, kteří je na rozdíl od státu skutečně potřebují.
Uvidíme za rok. Vy si zatím užijte aspoň dnešek co nejsvobodněji.
Hezký den.
