Krásné ráno. Dnes je 5. září a číslem pro dnešní den je 2,3 %
Tímto ročním tempem rostly naše reálné mzdy v 2. čtvrtletí roku. Je smutnou vizitkou veřejného prostoru, že vypočítání pohybu tak klíčového ukazatele, jako „jestli teď jako bohatneme nebo chudneme“, musí přinést až tato SníDaně, 21 hodin poté, co včera údaje o průměrných mzdách zveřejnil Český statistický úřad. Jako by nestačilo, že tento drahocenný údaj publikuje jen jednou za tři měsíce, a i pak s více než dvouměsíčním zpožděním.
Aktuální vývoj reálných mezd ve včerejším vyhlášení chybí, protože Statistický úřad pouze vypočítal, jak se změnily proti loňsku. Klesly prý o -3,1 %, a je to prý již sedmý pokles reálných mezd v řadě. Logicky to převzala všechna média, a od nich jistě všichni odboráři, kteří tím teď budou tlačit na další zvyšování mezd a tím i na další posílení inflace. A kruh se uzavře a inflace se nikdy nezbavíme.
Srovnávání dnešních reálných mezd oproti loňsku je tak zase stejně problematické, jako srovnávat dnešní ceny oproti těm loňským. Reálné mzdy jsou skutečné mzdy mínus inflace, a tak v tom ročním srovnání zase Statistický úřad jenom po stopadesáté opakuje, že loni byla vysoká inflace. On je tu snad ještě někdo, kdo to neslyšel?
Výsledek tohoto srovnávání se starými čísly je asi tak překvapivý, jako bych vám dnes k SníDani naservíroval tu překvapivou a revoluční novinku, že jsme dnes bohatší než v roce 1619. „Cože? To ještě někdo neslyšel, a považuje to za novinku? A jak si při těchto mentálních schopnostech dokáže takový jedinec vůbec pustit ono médium s takto aktuálním zpravodajstvím?“
Ve skutečnosti my všichni potřebujeme místo toho vědět, jak se reálné mzdy vyvíjely ne loni, ale v tom nejčerstvějším období, o kterém máme vůbec nějakou zprávu. Abychom nějak odtušili další vývoj, ke kterému jsou současné údaje tím nejlepším vodítkem. Tedy počítejte se mnou, fakt to není nic složitého. A Statistickému úřadu by stačilo udělat jedno nové políčko v Excelu – a ani by je nemuseli v dalších vyhlášeních nějak upravovat.
Průměrná mzda v 2. čtvrtletí činila 43 193 Kč. To je o 1 894 Kč víc, než v 1. čtvrtletí. O 4,6 % víc. Ale to není spravedlivé srovnání. Typické nárůsty mezd se v jednotlivých ročních obdobích mění, například ve 4. čtvrtletí je vždycky velký nárůst proti 3. protože se tam najednou započítávají bonusy na konci roku. Proto Statistický úřad, zcela správně, počítá i tzv. „sezónně očištěná data“, která tyto výkyvy vyhlazují a můžeme tak podle nich zjistit skutečný pohyb za jednotlivý kvartál. Podle těchto dat narostla průměrná mzda méně, jen o 1,5 %.
Tohle všechno Statistický úřad vypočítal, ale neudělal už jen ten poslední jednoduchý krok, odečtení inflace, abychom znali pohyb reálných mezd. Jestli si za nové mzdy můžeme koupit víc nebo míň než za ty staré. Udělal to jen pro to zastaralé porovnání s loňským rokem, a vyšlo mu těch už zmíněných -3,1 %. Tedy že si toho ze mzdy můžeme dovolit méně než loni. Kvůli loňské inflaci. Ale jak se nám změnily reálné příjmy v posledním kvartále, to nevypočítává. Pak ale mimochodem není jasné, proč se vůbec namáhá s přepočtem na sezónní data. Na meziroční srovnání je nepotřebuje, tam se vždycky srovnává s kvartálem se stejným postižením, jako ten letošní.
Za druhé čtvrtletí narostly spotřební ceny o 0,9 %. Ideálně bychom i tady měli sezónní očištění, ale to Statistický úřad u inflace nepočítá. Ale tady mu dejme za pravdu. Mzdy si zachovávají pravidelnou sezónnost výplatních zvyků. Ale měsíční inflace jsou od začátku Covidu tak rozvrkočené, že teď ani není jasné, jakou sezónnost bychom z nich chtěli očišťovat. Když tedy odečteme nárůst cen od nárůstu mezd za 2. čtvrtletí, pořád narostly mzdy více než ceny. O 0,6 % více. Za kvartál. Na kvartály nejsme zvyklí růsty čehokoli měřit, tak přepočtením na roční tempo růstu dostáváme číslo pro dnešní den, 2,3 %. Což mimochodem vůbec není malý růst naší schopnosti kupovat si věci.
Proč je to důležité? Nejen proto, že je celkem zásadní rozdíl mezi tím, jestli teď něco ve skutečnosti klesá nebo roste. Ale právě reálné příjmy jsou asi klíčovější údaj než třeba nezaměstnanost. Ta zajímá spíš vládu, kolik bude muset vyplácet na podporu. A reálné mzdy, tedy příjmy mínus inflace, jsou ještě možná důležitější než samotná inflace. Ta samozřejmě zajímá třeba finančníky a investory, zejména aby odhadli další vývoj úrokových sazeb. Ale my, spotřebitelé, a zároveň naši prodejci, sledujeme i tu inflaci hlavně proto, abychom ji porovnali s růstem našich příjmů. Tedy abychom si vypočítali, jestli na tom jsme reálně hůř, nebo líp.
Za poslední kvartál jsme na tom tedy ne hůř, ale líp. A tak už to zůstane, ani v příštích kvartálech nebudou již ceny růst víc než naše příjmy, tedy nějakými 7-8 procenty ročně. Tak ať i vy se dnes máte zase o něco ne hůř, ale líp.
Hezký den.
