DONE

24 808 Kč je reálné roční snížení
– ne zvýšení – spotřebitelského úvěru

Petr Bartoň, 17. srpna 2023

(Tento newsletter můžete také odebírat jako audio podcast. Prihlašte si jej do své aplikace na Applu nebo na Androidu. Můžete si tam také poslechnout tuto epizodu.)

Krásné ráno. Dnes je 17. srpna a číslem pro dnešní den je 24 808.

 

O tolik se reálně od loňska snížil typický spotřebitelský dluh. O nich se hodně mluví, protože jejich dlužníky mnozí považují za nejzranitelnější. A to i přesto, že podíl nesplácených dluhů u nich nijak zásadně neroste, a je pod předcovidovým normálem. 

 

A tak jsme včera byli bombardováni alarmující zprávou o tom, jak typický spotřební úvěr narostl k pololetí o téměř 10 000 Kč oproti minulému roku a dosahuje již 240 000 Kč na jednoho dlužníka. A že to zase prolomilo spoustu rekordů, když narostl o 4,2 %.

 

No fajn. Ale stejně jako té paní ve slavné reklamě na McDonalds, se nám stalo to, že jsme zapomněli na okurku. Totiž na inflaci. Proto tu máte SníDaňovou kancelář pro uvádění inflačních příběhů na pravou míru. A právě u spotřebitelských úvěrů se nám to bude dobře počítat, protože u spotřeby docela přesně víme, jak se pohnuly ceny. 

 

Pokud vzroste váš dluh o 4,2 % na něco, co zdražilo o 15 %, tak reálně si toho tím dluhem financujete nikoli více nýbrž méně. Pardon. A tak i když vám dluh na spotřebu vzroste o necelých 10 000 Kč, reálně vám klesl o číslo pro dnešní den, 24 808 Kč.

 

Data měří dluhy nabírané během prvních pololetí roku. Nevíme kdy přesně k nim letos a loni došlo, a tak bereme 15 % jakou průměrnou roční inflaci v daném období. Pokud namítnete, že právě u krátkodobých úvěrů, často kratších než na půl roku, bude relevantnější spíše pozdější a tedy nižší inflace, tak klidně. Jděte do toho. Na to já vám namítnu, že i když vezmeme ceny spotřeby na samém konci období, pořád jde o reálný pokles 12 616 korun. Nikoli růst o téměř 10 000. Co tam máte dál?

 

Ano, správná námitka může být, že by nám nemělo jít o to, kolik spotřeby si reálně lidé z dluhu koupí, ale jak ji budou schopni splácet. Souhlasím, pojďme na to. Tady musíme poměřovat nárůst dluhu nikoli srovnáním s inflací, ale srovnáním s růstem příjmů těch, co dluží. 

 

O nich přesná data mít nemůžeme, aniž bychom znali přesnou strukturu dlužníků a věděli, jak konkrétně jim narostly příjmy. Neplatí totiž, že to jsou lidé zcela bez příjmů, těm těžko někdo půjčí. Pravidla pro zodpovědné půjčování jsou jasně daná. Takže když si vezmeme kategorii důchodců, tam je to jednoduché. Těm narostly příjmy zhruba o inflaci, a tu už máme spočítánu. Když si vezmeme průměrné mzdy, ty za rok narostly o 8,6 %. Tedy reálně vzhledem ke schopnosti splácet opět dluh v korunách nenarostl o 10 000 nýbrž klesl o 10 000. Pardon. 

 

Ano, je možné, že někomu narostly příjmy méně. Ale obzvláště dnes neplatí, že nízké mzdy rostou pomaleji. Rostou často rychleji. Velká inflace začala zase zavírat pověstné příjmové nůžky. Možná vás překvapí, že oborem s nejnižším růstem mezd byl tradičně obor nejbohatší, totiž peněžnictví. Přitom si ale připomeňme, že do svízelné situace se může reálně dostat kdokoli. I peněžník může být neviditelný. Pardon. A i sociální dávky se obecně snaží zvyšovat se podle inflace, i když skokově. 

 

Spotřebitelské úvěry jsou prostě takový otloukánek. Ano, průměrný příjem člověka se spotřebitelským úvěrem asi bude spíše podprůměrný. Ale už dávno pryč jsou doby, kdy jim věřitelé půjčují jenom proto, aby přestali splácet a věřitelé se takzvaně zahojili na jejich majetku a penále. Podíl nesplácených úvěrů je obecně nižší než byl předcovidový standard. A i když si vezmeme teď meziroční srovnání tzv. „ohroženého dluhu“, tak i ten reálně klesl, nikoli vzrostl. Pardon. 

 

Pokud hledáme ve včerejší zprávě nějaký alarm, pak je to naopak v těch údajně bezpečných, středostavovských úvěrech dlouhodobých, tedy zejména hypotečních. Jejich objem za rok stoupl o 4,9 %. O tolik za tu dobu nenarostly ceny bytů téměř nikde v zemi. Vzhledem k růstu příjmů jsou i hypotékaři v průměru v bezpečí, byť na chvíli se teď některým zvýšily splátky o víc. Ale reálně, vzhledem k inflaci toho, co si dluhem financujeme, se zadlužení zvýšilo u hypotékařů, ne u spotřebitelů. Pardon.

 

Tedy zprávou dnešního dne je, že musíme správně počítat nejen inflaci, ale i s inflací. A obávám se, že to tu bude už napořád. Až za pět let budeme srovnávat hodnoty za desetiletí, pořád v nich bude ten inflační skok loňského roku. Je to naše vina, naše jediná vina, nás ekonomů, že jsme nenaučili státní školství naučit nás, že když měříme věci v korunách, měříme tak nestálým gumovým metrem. 

 

Tak ať těch gum dnes potkáte co nejméně.

 

Hezký den. 

Odebírejte naše další newslettery

 


odhlásit z odběru těchto e-mailů