DONE

250 kg více odpadků odhodíme
než před 10 lety. Největší nárůst v EU. 

Petr Bartoň, 23. srpna 2023

(Tento newsletter můžete také odebírat jako audio podcast. Prihlašte si jej do své aplikace na Applu nebo na Androidu. Můžete si tam také poslechnout tuto epizodu.)

Krásné ráno. Dnes je 23. srpna a číslem pro dnešní den je 250.

 

Snad aby ukázal, co si Eurostat myslí o 21. srpnu, ještě hodinu před půlnocí aktualizoval nejnovější data o odpadcích. Konkrétně o komunálním odpadu, který si většinou představujeme, když mluvíme o odpadcích. Ve skutečnosti je odpadu daleko více, na každé kilo komunálního odpadu připadá šest kilo dalšího odpadu. Ale podle včerejších dat jsme zase v něčem evropskými šampiony. Za posledních 10 let jsme komunální odpad zvýšili nejvíc z celé Evropské unie. A to ještě s náskokem, o téměř 80 %. Na osobu to dělá nárůst o číslo pro dnešní den - 250 kg komunálního odpadu za rok. 5 kg za týden.

 

Proti tomu druzí Belgičani se za tu dobu nezmohli ani na nárůst o dvě třetiny. Žabaři. A to považte, že do toho chudáci musejí započítávat i skořápky z mušlí. Tedy spíše než žabaři bychom asi měli říci – mušlaři. Jestli jste někdy byli v belgické restauraci, víte, kolik odpadu svou večeří vygenerujete. A prosím pozor, já sice tohoto odpadu vygeneruji hodně i tady v Česku, ale za celý ten náš extra nárůst oproti Belgii fakt nemohu. Pardon. 

 

Je pravda, že v absolutních číslech nejsme největšími odpadkovači. S 570 kg na osobu a rok jsme sice lehce nad unijním průměrem 10 kg za týden. Ale takoví rekordmani jako Rakušani generují ještě skoro o polovinu více, i když za to může spíše pozměněná rakouská metodika v posledních dvou letech. Dánové generují o třetinu více komunálního odpadu na osobu než my, a i Němci o 9 % více. Celkově jsme v Unii na 9. místě, zdaleka největší komunální odpadlík z postkomunistických zemí. Generujeme více i než Francie, ať už ji považujete za postkomunistickou zemi nebo ne.

 

Ale tím nárůstem o téměř 80 % jednoznačně vedeme, a bratia Slováci jsou s 60 % hned 3. A to se nebavíme jen o tom, kdo narostl nejvíce. Deset zemí dokázalo za deset let komunální odpad snížit, a není to jen Skandinávie jako Dánsko nebo Švédsko. Polovina snižovačů je ve Středomoří, včetně velkých ekonomik jako Itálie či Španělsko. 

 

A teď proč… Ano, jasně, spotřeba obecně rostla v Česku před Covidem téměř nejvíc v Unii, a tak stoupaly i následky po spotřebě. Ale ekonomický příběh nebývá jen o množství, většinou je i o ceně. A náš komunální odpad i po zdražení zůstává stále levný. A i když na to ještě čísla nemáme, inflace ho do budoucnosti ještě více zlevňuje, což je špatné znamení. Zase v tom totiž hraje roli státní selhání připustit, že inflace vůbec existuje, a to i v jiných letech než jen loni. 

 

Klíčové selhání tu spočívá v tom, že nejrůznější regulované ceny určuje zákonodárce v korunách, ne v reálných korunách. Podívejme se na zákonné poplatky za uložení tuny odpadu na skládku. Ty musí platit i města a vesnice za obsah našich popelnic. 

 

V rámci snahy přinutit nás méně skládkovat a více využívat odpad jinak, zejména energeticky na spalování, zvyšuje stát poplatek nyní podle přesně stanoveného harmonogramu, většinou o stokorunu ročně. V roce 2021 byl poplatek zvýšen z 500 na 800, a v roce 2029 má dělat 1850 Kč. Ale takovéto státní vyčíslení absolutních cen absolutně zapomíná na reálné ceny, po započítání inflace. Na letošek třeba plánoval zákonodárce zdražit skládky o 11 %, ale po 16% inflaci je reálně zlevňuje o zhruba 5 %. A protože se spotřební ceny už nevrátí, jen nyní skoro přestaly dál růst, zlevnění odpadů oproti vůli státu tu zůstane. 

 

Řešení problému je dvojí. Buď dělat chytré zákony, které regulované ceny stanovují ne v korunách, ale indexem vůči inflaci. Správné vyčíslení indexu pro účetní programy může potvrdit každoroční vyhláška. Na ty jsou všichni na trhu stejně zvyklí. 

 

Nebo je tu druhé, zbytečně složité řešení. Namísto automatu zvyšovat ceny ručně, věčnými novelami zákonů. To ale zvyšuje náklady všeobecné nejistoty, a v populistické politice stejně nic neřeší. Zákon totiž také stanovuje třeba strop na poplatek, který mohou města účtovat za sběr toho komunálního odpadu. Stále vychází z deset let starých dat a cen. Od té doby je kumulativní inflace 52 %. Když se letos v květnu někteří pokusili ve Sněmovně zvýšit tento poplatek alespoň o 50 %, nepodařilo se jim to. Státní ceny jsou divnost, ale státní neměnné ceny jsou ještě větší divnost.

 

Růst odpadu není sám o sobě špatně. Odpad už dávno není odpadlíkem ekonomické činnosti. Právě naopak, dnes je hodnotným zdrojem hodnoty, ať už chemických prvků nebo energie. Ale právě zapomínáním na inflaci stát motivuje přílišné skládkování komunálního odpadu a demotivuje jeho znovuvyužití. A to v době, kdy robotickou výrobou budou teď věci už pořád jenom levnější a odpadu tak bude jenom přibývat.

 

Vy ale neodpadejte na mysli, ať už komunálně nebo jednotlivě.

 

A mějte hezký den. 

Odebírejte naše další newslettery

 


odhlásit z odběru těchto e-mailů