Krásné ráno. Dnes je 20. července a číslem pro dnešní den je 276 000 000.
O tolik korun si dnes Češi půjčují na nebankovních spotřebitelských úvěrech méně, než by měli. I když stále slyšíme, jak je nárůst spotřebních úvěrů rostoucí problém, je to jen špatný přepočet a špatná teorie. Reálně je to problém menší.
Hned v počátku se vám omluvím za kulturní šok. Dluhy a v milionech? Co to je? Proč tak málo? Proč nás s tím otravuje? My v médiích řešíme dluhy za stovky miliard, tak co na nás chodí s nějakými chybějícími miliony… To už radši ty chybějící mefuňky z minulého týdne…
Ale prosím, dovolte. Tohle je, na rozdíl od těch miliardových dluhů, ve skutečnosti zajímavé. Jasně, miliarda je tisíckrát víc, ale to jsou státní dluhy. Ty zatím tolik zajímavé nejsou, i zadluženému státu vždycky někdo půjčí. Ale v případě spotřebitelských úvěrů mluvíme o reálných lidech. Ti, na rozdíl od státu, nemohou říct „splátky dluhu si vemte z daní mých ještě nenarozených dětí“.
A přesně abychom se nemuseli ztrácet v miliónech a miliardách, tak se objem spotřebitelských půjček měří v poměru k celé ekonomice. A tento objem v posledním roce vzrostl o 15 %, a hned média bijí na poplach o rostoucí zadluženosti těch sociálně o něco slabších.
Ale porovnávat zrovna spotřebitelské úvěry s HDP, tedy s velikostí celé ekonomiky, mi přišlo vždy trochu jako divnost. Nějaké finanční věci je určitě dobré přepočítávat na celou ekonomiku. Z dluhů třeba objem hypoték, když jsme viděli, co udělaly v Americe za finanční bouře. To jsou věci, které mohou zahýbat celou ekonomikou, proto je s její velikostí srovnáváme.
Ale nebankovní spotřební půjčky nejsou o ohrožení celé ekonomiky ani kdyby chtěly. Jejich poměr k HDP je jako poměr 1 koruny k 852 korunám. Jako deset hodin vůči celému roku. Tak proč to s celou ekonomikou srovnávat?
A navíc: Většinu těch loňských půjček spotřebitelé ještě loni také splatili. Takže ani nemůžeme říct, že se těmi novými půjčkami rok od roku zvýšilo zadlužení. A srovnání s HDP nám ani nenapoví, co se stalo se schopností dlužníka splácet. Jeho příjmy se vyvíjejí dost nezávisle na HDP. Zvlášť v posledních letech.
Kéž by tak tady bylo nějaké jiné měřítko, jak z roku na rok poměřovat objem půjček na spotřebu… Ale ono je! A dokonce si bere spotřebitele přímo do úst, neb se jmenuje – růst spotřebních cen. Cizím slovem inflace. Českým slovem – Drahomíra. Ta nám dá na to draho míru. Dokonce na míru šitou. Sleduje přesně jen ty spotřebitelské ceny, na které bude spotřebitel utrácet svůj spotřebitelský úvěr. Vidíte, jak to do sebe zapadá? Může být něco logičtějšího? Proč to dávno neděláme?
Tak to honem udělejme. Ano, objem nebankovních spotřebitelských úvěrů vzrostl. Za tu dobu, co je trh regulován Českou národní bankou a byli z něj vyhnáni šmejdi, vzrostl objem úvěrů za 7 let na 7,7 miliardy ročně. To je asi o 28 %, o tolik HDP rozhodně nestouplo. A tak v poměru k HDP ono tradiční měřítko zadluženosti vzrostlo a bije na poplach: „Pozor, spotřebitelské úvěry jsou problém, dělejte s tím něco! Regulujte to ještě víc!”
Ale koupí si dnes dlužník za svou půjčku víc, než před sedmi lety? Tehdy si nakoupil spotřebu za 6 miliard. Od té doby do loňska, co máme již data, mu ta spotřeba zdražila přesně o třetinu. Takže aby se loni zadlužoval stejně jako tehdy, musel by čerpat úvěry za 8 miliard. Ale on čerpal jen těch 7,7.
Takže není více zadlužen, ale v reálné hodnotě méně. Přesně o to dnešní číslo 276 milionů.
Jinými slovy, klienti nebankovek nedočerpávají tolik, kolik by mohli, možná i měli. Tak jako stát nedočerpává evropské dotace. A to přitom, na rozdíl od velké části eurodotací, spotřebitelské úvěry nebankovek dělají dobro. Pomáhají lidem překlenout těžkou dobu. Zejména těm, nad kterými banky ohrnuly nos, a stát se na ně za Covidu – no něco z druhého konce těla. A dokonce tím naopak snižují problém do budoucna. Dnešní nebankovky jsou pravým opakem divokých devadesátek, a svou průběžnou prací s klientem zvyšují jeho finanční gramotnost. Když přesně v tom stát ve svých školách tak neodpustitelně selhává.
Což je vlastně celé nakonec tak trochu paradox. Že stát měří vývoj spotřebních úvěrů podle HDP a ne podle jejich reálné hodnoty, je vlastně důkazem státní finanční negramotnosti. Tak snad ani nechtějme, aby ji na školách učil zrovna stát, a poděkujme všem tržním lektorům finanční gramotnosti. I když dnes udělují půjček reálně méně, nikoli více. Nejsou problém. Jsou jedním z řešení.
Hezký den.
