Krásné ráno. Dnes je 26. října a číslem pro dnešní den je 28 %
Jak skvělá to mohla být dnes SníDaně! Obilí je dávno pod střechou, podzimní pohanské festivaly různých díkůvzdání bohyni Živě za úrodu už máme také za sebou, v pekárnách už se objevují letáčky na objednávku vánočního cukroví, tak uprostřed všech těch orgiích lepku jsme se konečně mohli dozvědět, jak jsme na tom s jeho letošní úrodou. A dnes jsme si mohli povídat o tom, jak dopadli čeští zemědělci. Jakože ve skutečnosti, podle dat, ne podle jejich vyprávění. Z těch samozřejmě víme, že každý rok je buď příliš sucho, nebo příliš vlhko, nebo moc zima nebo zas moc teplo. Občas i větry dují špatným směrem. Ale to je už taková konstanta, a vůbec ne jen v naší kotlince. Problematická úroda je ve všech ekonomikách, kde jsou na rozmary počasí připraveny dotace.
Ba ne. Žádné příběhy. Včera jsme se mohli dozvědět fakta, jak na tom letos naši zemědělci byli s hektarovým výnosem, v porovnání s jinými evropskými sedláky. Včera dopoledne Eurostat zveřejnil letošní čísla o úrodě – a co byste řekli – nebyli jsme tam. A to přitom na té černé listině zemí, které ještě svoje mezinárodně srovnatelné výsledky nenahlásily, není moc zemí. Do kouta ať jdou klečet vedle nás už jen Bulhaři, Němci, Chorvati, Italové, Lotyši, Lucemburčané (ale notak, zaseli jste jenom čtverec o hraně 10 mil, už jen Kypřani zaseli míň a i ti to spočítat už zvládli), a pak už jen Nizozemci se Slovinci.
Inu, nedá se nic dělat. V dnešní SníDani tak budeme muset hovořit o lepku slovenském, ti si svoji povinnost splnili. Nejen viržínko, ale ani českou buchtu si tak dnes odpoledne nedáme. Neplačte, sami jste si to zavinili. Měli jste více tlačit na český Staťák.
Takže ako, pánko veľkomožný? Inu, dobre. Aj, čo to táram, priam bohovsky. Šesť ton z hektára!
A vskutku. Ze zatím zveřejněných dat je slovenský výnos z hektaru jen těsně čtvrtý nejvyšší v Unii. Po Irsku, Francii a o vlas po Maďarsku. Proti loňsku jde o zvýšení výnosu o – číslo pro dnešní den – 28 %. Po Maďarsku druhé největší zvýšení v Unii. Letos se zlepšit dokázalo pak už jen Rumunsko o pětinu a Francie o dvanáctinu. Zhruba stejně jako loni na tom jsou Rakušáci a Portugalci, a pak všechny ostatní země zaznamenaly propad úrody proti loňsku. Dánsko o čtvrtinu méně, Španělsko dokonce o třetinu. I v zemi lepku nejzasvěcenější, Irsku, letos klesl jejich jinak stále rekordní výnos o šestinu.
Takže dobrá zpráva pro Slovensko? No… Klasickým pravidlem zemědělské ekonomie je, že ani jako zemědělec, ani jako poľnohospodár vlastně ani tak moc nechcete dobrou úrodu. Všeobecně. Když se všem hodně urodí, tak je najednou obilí spousta, je s tím hodně práce, ve skladech není místo, a co je nejhorší – ceny na trhu klesají. Takže úplně nejlepší variantou pro vás je, když všichni ostatní mají špatnou úrodu, aby byly tržní ceny vysoké, ale když vy máte naopak dobrou úrodu, a za tu všeobecnou vysokou cenu prodáte hodně urozeného obilí. (Jestli je lepek dostatečně urozená potravina nechám na vás. Jen suše podotýkám, že urození lidé nikdy moc obilí nejedli.)
A takhle skvěle to v porovnání s loňskem vypadá pro Slováky. Jako jedněm z mála jim výnos vzrostl a téměř všem ostatním klesl. Ale problém je právě v tom porovnání s loňskem. Na Slovensku i v Maďarsku se tehdy výnos významně propadl, takže teď se jen vracejí na původní, předloňskou úroveň.
A co tedy Česko? Dlouhodobě se naše změny výnosu z hektaru pohybují spíše v tandemu s Rakouskem než Slovenskem, loni dokonce s přesností na jednu setinu procenta. A Rakousko se letos vrátilo lehce nad svůj desetiletý normál. Takže by to pro ně byla spíše dobrá zpráva, sklidí lehce více než ostatní, a pro pojídače obilí spíše špatná. V zatím nahlášené většině zemí se letos sklidilo o 10 % méně obilí než je desetiletý průměr, a tak ceny by mohly být dál spíše nadprůměrné. Letos byla za tu dobu druhá nejhorší úroda.
Ta nejhorší byla loňská. I to trochu přispělo k růstu cen potravin v Unii. Ale jen do té míry, co nám Unie svými cly brání v přístupu k levnějšímu obilí ze světa. Na hranici Unie se totiž cena dováženého obilí zvedne na stanovenou cenu evropskou. Ukrajina dostala výjimku – a všichni jsme viděli tu bouři, která ovlivnila i polské a slovenské volby. A protože Ukrajina vyváží za světové ceny, tak ta bouře jen ukazuje, jak moc dražší tady lepek je. Divnost kvůli dani, víc než kvůli hektarovým výnosům.
Pokud vy lepek lebkou nepřijímáte, bohužel hlásím, že ani pak nejste imunní proti vyšším cenám. Lepkem se často vykrmí či přikrmí to, co lebkou přijímáte. A těm, co nepřijímají to, co bylo někým vykrmeno, těm to vykrmené zase dráže pohnojilo to vzrostlé, co přijímají. A navíc i lidští lepkožrouti přesouvají svoji poptávku ze zdražené pšenice na vaše bezlepkové jídlo, a tím taky trochu zvyšují jeho ceny.
Tak doufám, že když vás tato SníDaně takto lepkem ulepila, lépe snad dát si k té skutečné něco tuplem bez lepku. I lepkoví toleranti. Snad tím přestaneme tolerovat i zpoždění Staťáku a ten nám dá data.
Sledovat je dobré lepku úrodu.
Méně však už, jakého je původu.
Hezký den.
