Krásné ráno. Dnes je 14. srpna a číslem pro dnešní den je 3,01.
3 koruny a 1 haléř nás stojí ve státní papírovačce každá státní stokoruna, vydaná na sociální ochranu. Tedy na ochranu sociálně vyloučených, na jejich zdraví, stáří, děti, či nezaměstnané a jejich návrat do práce. Nezapočítáváme tam logicky všechny důchody nebo celé zdravotnictví. Jde o výdaje čistě na ochranu zranitelných, o kterých někdo musí někdo rozhodovat. To třeba u důchodů neplatí, tam rozhoduje počítač a algoritmus.
Na evropské poměry je to celkem drahá papírovačka, jsme sedmí největší papírovačkáři v Unii. Nejvíce stojí státní papírovačka v Nizozemsku, téměř dvojnásobek, co u nás. Následují Dánsko a Irsko. Pod čtyři koruny stojí pak rozdat stovku už jen v Belgii, Francii a Německu. Všechny ostatní státy to zvládají pod tři koruny. Většina států Unie dokonce pod dvě koruny.
Data pocházejí z posledního roku před Covidem. Ten statistiku hodně ovlivnil, protože různé státy zvolily různě složité vyplácení covidových dávek. A pozdější srovnatelná data zatím nejsou k dispozici. Ta srovnatelnost je tu přitom zcela zásadní. Sociální systémy se velice liší v jednotlivých zemích, stejně tak jejich administrování, a tak Eurostatu dá hodně velkou práci, aby srovnatelně započítal nejen tu papírovačku, ale i co přesně je takový „výdaj na sociální ochranu obyvatel“.
Počítáme zde přitom pouze s výdajem samotného státu. Nezapočítáváme do toho soukromou papírovačku, kterou s tím samotní nuzní mají. Ta je jaksi navíc, a stát ji většinou moc neřeší. Asi podle představy, že nuzní mají spoustu času, tak ať si dávku aspoň odpracují. „Nemaj co dělat, ať si čtou“, jak se zpívá. A dopadá to pak jako u státních dotací pro firmy, které nakonec jdou firmám spíše bohatším, které si mohou dovolit investovat čas a peníze do vlastní papírovačky.
K nejhoršímu zkreslení statistiky o státních nákladech papírovačky pak dochází tehdy, když právě stát ty náklady přenese na lidi, aby si papírovačku vyběhali sami. Státy s nejdražším státním rozdáváním, tedy Nizozemsko a Dánsko, jsou toho dobrým příkladem. Vévodí žebříčku proto, že za nuzné občany spoustu té papírovačky odpracuje stát. Včetně shánění nejrůznějších potvrzení a důkazů o skutečné nuznosti. Takže se pak i více těch skutečných celkových nákladů vykáže v naší statistice jako náklad státní. Nelze tak jednoznačně říci, že nízký náklad státní papírovačky znamená automaticky efektivní systém sociální ochrany.
Česko je ale ten horší případ v obou směrech. Ta relativně vysoká nákladnost 3 korun na vydanou stovku je jaksi navíc k soukromým nákladům sociálně ohrožených. Ty ohrožené pak stále stát nutí k vykazování věcí, které už stát ví. Navzdory jistému pomalému zlepšování. A drahá papírovačka českého státu tak je spíše nákladem, kolik času pak podezřívavý stát stráví ověřováním naší dodané papírovačky.
I během Covidu jsme slyšeli hrůzné zprávy o tom, jak kvůli pár korunám pro nuzné musel vždy málem zasedat celý štáb ověřovačů, jestli je chudák žadatel skutečně oprávněn takzvanou dávku v hmotné nouzi přijmout. Zatímco miliardy firmám se bez ověřování házely po lopatách na stěnu v naději, že se třeba něco na té stěně udrží.
Ale třeba si řeknete – co když má Česko drahou státní papírovačku proto, že má štědrý systém sociální ochrany, a musí tak dělat hodně posuzování? Třeba Dánsko má druhé největší náklady, a také druhý nejštědřejší systém, který musí rozdělit 32 % HDP. Ale to určitě není případ Česka. My máme, jak jsme si řekli, sedmé největší náklady papírovačky, ale ve velikosti rozdávaných prostředků jsme až sedmnáctí. Rozdělujeme podle srovnatelné klasifikace zhruba 19 % HDP. Česká státní papírovačka je jednoduše objektivně drahá, a ne že toho musí „hodně udělat“.
Cesta ke zlepšení ale nutně neznamená, že toho budeme dělat méně. Skutečná pomoc proti sociálnímu ohrožení má být adresná, a to bývá dražší než rozdávat obrovské sumy paušálně. Na to bychom moc papírovačky nepotřebovali, to dokáže každý, z cizího. Stačí, když bude stát lépe pracovat s daty.
I jediný stát s ještě méně zdigitalizovanou státní správu než my, tedy tálie, zvládá rozdat stovku za dvě koruny namísto tří. Kdybychom ušetřili byť jen onu korunu, zbylo by nám hned ve státním rozpočtu o víc než deset miliard navíc. A třeba tělesně postiženým bychom mohli dávat čtyřikrát víc.
A tak v novém týdnu využijte teplého počasí k zacílení přípravy na doby chladu. Třeba tím, že si už teď necháte vyčistit zimní boty. Proti asociálně chladnému počasí tak budete moci čelit adresně, ne celkovým zahalováním. A než budou v čistírnách fronty, bude to i levnější.
Hezký den.
