Krásné ráno. Dnes je 18. července a číslem pro dnešní den je 33 691.
To je počet českých domácností, které loni nově nebyly schopny dostatečně si doma zatopit. To číslo zní hrozivě. A nic na tom nezmění skutečnost, že si Eurostat cynicky počkal s vydáním údaje o mrznoucích až na tyto nejteplejší dny.
Pojďme se tedy v tom vedru trochu zchladit daty o těch, kdo bohužel řeší zcela opačný problém a nemohou se zahřát. Je ten nárůst o 33 691 domácnost hodně nebo málo?
V Česku jsou celkem 4 813 103 domácnosti. Takže nově dostaly loňské drahé energie do nouze 0,7 % domácností. Tedy každou 143. Ale to je sedmé nejnižší procento v Unii. Méně už to bylo jen v zemích jako Kypr či Malta. A také Maďarsko, které se loni snažilo celý cenový problém vyignorovat.
Dobrá. Takže loňské ceny Čechy do topné krize neuvrhly. Ale co když oni už v té krizi dávno byli, no? Co když už předtím jich nemohlo vytápět tolik, že už pak loni další mrznoucí nebylo kde přibírat, co? Ani tady v datech krizi nenajdeme. Omlouvám se. Celkem si loni nemohlo dostatečně vytopit 3 % Čechů. To je pátý nejnižší podíl v Evropě. Snadněji si přikládali pod kotel jenom Rakušané, Slovinci, a Lucemburčané. Úplně nejmíň Fini, méně než polovina našeho počtu, ale to se to Finům vytápí domov, když v zimě prohlásí za domov svou saunu…
A teď se přes saunu dostáváme k poněkud choulostivému tématu. K rozdílu mezi vytápěním žen a mužů. S želízkem v rozpáleném ohni to samozřejmě nebudu nijak komentovat, jenom odreportuji data a nechám na vás, jak s nimi naložíte… při svých večerních chvilkách poesie u termostatu… Kdo v českých domácích párech nosí kalhoty, nevíme. Ale máme data o domácnostech se samostatnou ženou či samostatným mužem. A data říkají, že si ženy stěžují na nevytopenost o 20 % více.
Tak. Horké téma za námi, a podívejme se na nedovytopené Čechy v čase. V roce 2005 jich bylo 3x víc než dnes: 9 %. To už je nic moc, skoro celá desetina lidí. V Evropě jsme byli až dvanáctí, někde uprostřed.
Od té doby však procenta stále klesají. Dokonce rychleji než jinde, takže jsme na tom byli v žebříčku stále lépe. Vrcholu jsme dosáhli v covidovém roce 2020, kdy si snáz než my teplo dopřávali jen u Malých Němců v Rakousku. (A samozřejmě Fini, se ví. Domácí sauny logicky za Covidu zavřít nemuseli.) Loňský rok energetických katastrof nás tedy v možnostech si zatopit vrátil „jen“ zpátky na úroveň roku 2018. Předtím to vždycky bylo horší než teď.
Tak kde se bere ten pocit, že si ani nezatopíme? No, hledejme v datech dál. Chudoba logicky dopadá na určité skupiny. Média třeba ráda hovoří o samostatně žijících důchodcích. Co ti? U nich z 3 % vystoupáme přesně na dvojnásobek, na 6 %. Ale stále sedmé nejnižší procento v Unii. Nově nás předčili Švédi v důchodu – asi se na stará kolena naučili od Finů ten jejich trik se saunou.
Co třeba kategorie sociálně slabých občanů, s příjmem pod 60 % mediánu? Tam jsme na tom zase o bod hůře, 7 %. A co když chudobu, osamocenost a věk zkombinujeme a vezmeme jenom chudé osamělé důchodce? O další bod hůře, 8 %. Saunový trik nově přeskočil přes úžinu i na Dány, kteří nás předčili. Ale pořád jsme na šestém nejsnáze vytápějícím místě v Unii.
Tak jinak. Co svobodné matky s dětmi, a konkrétně ty chudé? Ty na tom jistě jsou ještě hůře, těm se důchod nezvyšoval jako důchodcům... Nu, nejsou. Jsou na tom na desetinku stejně špatně, jako ti chudí osamělí důchodci. Jen Finky se najednou v pořadí propadly někam do středu Unie. Sauna je drahá na čas, a ten svobodné matky fakt nemají. A jakkoli to je těžký úděl, pořád i loni měly vytápění snadnější než průměrný Čech v roce 2006.
Tak kde jsou ti, co jsou na tom hůř? A jsou vůbec?
Jsou. Ale jsou – Neviditelní. Doslova. Média o nich nehovoří. Stát o nich už teprve nemusí vědět. Krom pár projektů je nemá nikdo v hledáčku, ale můžou být schovaní v jakékoli kategorii lidí; i tam, kde by je média nečekala.
Konkrétně v našem případě jsou skupinou s nejvyššími potížemi s topením sociálně slabí muži, kteří žijí o samotě. Přes 10 %. Jistě, teoreticky to může být tím, že je v této kategorii více bezdomovců. Ale nemusí to být tím. Pointa je, že Neviditelní mohou být skutečně kdekoli.
A vůbec jejich problém nemusí spočívat v topení. A nemusí být ani chronický, celoživotní. Nikdy nevíme, kdy vrazíme z čista jasna do zdi.
Tedy prosím. Nepanikařme z energií. Ale občas koukněme, jestli neuvidíme někoho neviditelného.
Hezký den.
