Krásné ráno. Dnes je 25. srpna a číslem pro dnešní den je 42.
Jiné číslo to ani být nemůže. Toto je totiž servírování SníDaně s pořadovým číslem 42, a vy dobře víte, že podle Stopařova průvodce po galaxii je 42 odpovědí na základní otázku života, vesmíru, a vůbec. Tady, v evropské části galaxie, je nám neustále předkládáno, že odpovědí na základní ekonomickou otázku života, vesmíru, a vůbec, je – více eura. A tím se dostáváme k číslu pro dnešní den. Euro je měna, ve které unie platí 42 % všech svých dovozů.
Řekněme si upřímně, to není moc. Celou polovinu svých dovozů musí Unie platit v jedné cizí měně, v dolarech. A tak Unie zatím nevypadá na sebevědomého obchodníka požívajícího takové vážnosti, že jeho měnu cizí obchodníci rádi přijímají za své zboží.
Jistě, hodně z toho dělají petrodolary. Ale to asi už víme, že Evropa musí dovážet hodně ropy, a ta se asi za dolary přestane obchodovat až v nějakém vesmírném čase. Ale v evropských dovozech prohrává euro s dolarem i když si umažeme všechny suroviny včetně ropy. I většinu běžných výrobků musí Unie platit v dolarech, 47 %, a za svou měnu si jich může kupovat, věřte nebo ne, zase jenom těch 42 %. Evidentně je to skutečně nějaká konstanta evropského života, obchodního vesmíru, a vůbec.
Schopnost platit za svoje dovozy ve své měně je určitě velkým indikátorem prestiže měny. Ale uznejme, že částečným indikátorem je i schopnost obchodníka za svoji měnu naopak prodat svoje zboží na zahraničních trzích. Tam loni skutečně euro poráželo dolar, ale ani tam nebyla většina prodejů za eura.
Posledním rokem, kdy EU byla schopna prodat většinu svých vývozů za eura, byl rok 2014. Tedy téměř před deseti lety. A to už tehdy byla přitom ta nejtěsnější myslitelná většina, 50,1 %. K následnému postupnému (a potupnému) poklesu exportů za euro docházelo navzdory tomu, že do nich byly započítávány vývozy stále více zemí, které do eurozóny vstupovaly. Až klesly na značku 47,5 %, dostala schopnost Unie prodávat do zahraničí za euro velkou pomoc. Přestaly se započítávat velké britské exporty.
Spojené království za eura prodávalo jen 3 % svých vývozů. Takže když už se teď nepočítají, byla šance se takto uměle vrátit mezi sebevědomé obchodníky, kteří většinu svého zboží prodají za svou vlastní měnu. A ani to nestačilo. Bylo to těsné, ale ani loni neprodala Unie většinu svých vývozů ve své měně. Jen 49,6 %. Česko přitom moc nepomáhá. Tato slavně “exportní země” vyváží za eura jen 39 % svých vývozů. Za dolary vyvážíme 30 % vývozů a relativně hodně, 10 %, si necháme platit v měně nějakého dalšího státu. Třeba právě v librách.
A jestli sledujete tyto SníDaně jen proto, abyste se dozvěděli, v čem jsme v Evropě rekordmany, pak i vy se dneska nasnídáte. A bude to pro vás dnes královská SníDaně. Češi vedou o parník ve schopnosti dovážet za vlastní neeurovou měnu. Skoro čtvrtinu všech dovozů jsme za ni byli schopni zaplatit, 23 %. Druzí byli loni s velkým odstupem Chorvati s kunou, 13 procent, tedy skoro poloviční. Kuny už letos nejsou, a tato konkurence nám tak odpadla. Nejblíž za námi tak jsou Poláci a Švédové, s méně než 10 procenty svých dovozů za svoje neeura. Tento český rekord mimochodem také dost relativizuje naříkání českých obchodníků na kurzové riziko. Jsme proti němu automaticky pojištěni nejlépe ze všech neeurových zemí.
Klesající podíl eura v unijních obchodech se zbytkem světa je pro Unii varovný signál. Nezbývá než doufat, že do snahy prosadit euro alespoň jako druhou nejdůležitější měnu planety, a tím možná dokonce i této galaxie, nehodila sama Evropská unie ručník. Protože, jak praví Stopařův průvodce po galaxii, „ručník je skutečně kolosálně užitečná součást výbavy hvězdného stopaře“.
Já osobně ručník nikam neházím. To se o mě ví. Jen si jím, občas, zapomenu obalit hlavu. Uznávám, že i to je v multikulturním světě důležitá dovednost.
Já na ní zapracuji a vy mějte – hezký den.
