Krásné ráno. Dnes je 17. října a číslem pro dnešní den je 42.
Snad na mě nebudete cenit zuby, když i dnes zůstaneme u cen. Bez cenzury tak můžeme sjednoceně aspoň ocenit mecenášskou poetiku kalendáře, s jakou nám zrovna včera naservíroval akcent na to, co se s cenami děje v jejich často nedoceněném inkubátoru. U producentů. Dostaneme se tím přímo do koncentrovaného centra cenového vývoje, kde se námi placená procenta utracená u kasy teprve tvoří. Decentralizovaně, přímo z cenové placenty. Snad se po této vyhrocené recenzi neodeberete decentně raději na nemocenskou rekonvalescenci, a znechuceným zatracením nezhoršíte své hodnocení scenerie těchto SníDaní. Kéž svěcená voda rovnocenné pravdy a vyvrácených mýtů o odvrácené straně pekařství poslouží jako svícen osvícení, jak ceny chlebových pecenů fungují. Pro cenné obecenstvo zkrácenou zprávou totiž je, že je teď svět producentských cen obrácen. Žel, zatím stále osamocen. Obchodní ceny chleba zůstávají nezkrocené. Dnešní příběh tak bude také reminiscencí o mocenském zatracení trhu ochuceného obilí.
Teď jste nuceně zdrceni, tak snad jsem tu po tomto malém zvráceném vyhrocení nezůstal osamocen, a jdeme na to.
Možná si ještě vzpomenete na dobu před dvěma lety. Tehdy nikdo inflaci neřešil, svět se klubal z lockdownů a řešily se roušky. Někdo sice lamentoval, že ceny dopravy jsou šílené, někdy až na stonásobcích běžných cen. Protože námořníci byli rozprchlí do svých domovin a nemohli se dostat zpátky na své zaoceánské dopravní lodě zaparkované mezitím na druhé straně planety. Lockdownoví kutilové, co si kutili svou kuču, pak taky postupně nadávali, jak je všechen materiál najednou drah a nedobyten, když i horníky v chudých zemích Covid rozvál do jejich často ještě chudších domovin. Ale běžný spotřební koš zůstával nedotčen.
Tak předevčírem začínal náš inflační včerejšek. Nikoli energiemi a invazí na Ukrajinu. Ekonomové varovali, že právě vysoké ceny výrobců nakonec probublají i do vysokých cen spotřeby, jakmile dojdou zásoby starých věcí vyrobených ještě z levnějších materiálů. Ale inflace byla tehdy téměř zapomenuté slovo. V živé paměti totiž byly ještě doby nějakých 5 let zpátky kdy si i Česká národní banka stěžovala, jak nízká je inflace, a že už neví, jak ji zvýšit do cílového pásma kolem 2 %.
Ceny ve výrobě jsou prostě takzvaný předstihový indikátor. Je to takový obrácený Hubbleův vesmírný dalekohled – takže třeba „nesmírný blízkosluch“. Zatímco dalekohledem hledíme do minulosti, jak se tvořily hvězdy, blízkosluchem slyšíme budoucích cen trávu růst.
Tak poslyšme, co nám včerejší producentské ceny našeptávají. V průmyslu rostly ceny nejpomaleji od ledna 2021. Tedy alespoň v něm jsme již covidový vliv na ceny překonali. Ještě loni v září jsme byli na 26% růstu cen, ale za 12 měsíců do letošního září narostly ceny jen o 0,8 %. To je tak nízký růst cen, že kdyby na něj měla centrální banka taky toleranční pásmo, tak by teď inflace průmyslových cen vypadla pod ně a byla prohlášena za příliš nízkou. Ale přiznejme, že stejně jako u spotřebitelských cen, i tady za velkou část poklesu můžou levnější energie. Na druhou stranu nám ale vlastně může být jedno, čím konkrétně věci zlevňují. I v chlebu je nakonec víc energie než pšenice.
A tím se blížíme k našemu dnešnímu číslu. Zemědělské ceny celkově klesly od loňského září o 13 %. Brambory jsou letos na výjezdu z pole dokonce o 58 % levnější, vajíčka ale zase o 11 % dražší. A obilí na chleba je levnější o 32 %. Ano, o třetinu!
A teď jak je to s cenami chleba? Ne v Polsku, polský chléb byl ke SníDani včera. Ale v Česku. Chléb je jednou z mála potravin, jejíž cena v obchodech neklesá. Už od února sice aspoň dál neroste, ale zatímco (jak víme ze včerejška) potraviny celkově od března zlevňují, chleba ne. Zůstává dál o 10 % dražší než loni. A v porovnání s cenou před energokrizí? Ano, je stále dražší o celé – číslo pro dnešní den – 42 %. A pak že tu vesmírným dalekohledem – tedy pardon, nesmírným blízkosluchem – neřešíme otázku života, vesmíru, a vůbec.
Takže co to tedy je za divnost, že u chleba najednou nižší výrobní ceny nedoprobublávají k cenám regálovým? Vždyť český chleba má v sobě bublinek dost! No, zapomněli jsme na energie. U chleba je rozhodující, že je pecen upečen. A u mouky je zásadní, že je umleta. A to je zase energie. Takže podle včerejšího vyjádření cechu Čechů mlynářských – „energie sice zlevnily, ale zase zdraží, takže nezlevníme“. A podle včerejšího vyjádření císařských pekařů – jako přes kopírák: „Pšenice sice zlevnila, ale my ještě pečeme za tu drahou loňskou. Takže zlevníme až dojde“.
Mezitím, na této planetě ve vesmíru, ceny neurčují ani tak výrobní náklady, jako konkurence. Pokud je někdo schopen něco vyrobit levněji, tak by výrobce měl mít smůlu, že to vyrobil dráž. I česká pšenice tomu cenově rozumí, protože se obchoduje na světovém trhu. Její cenu proto určují nikoli české výrobní náklady, nýbrž celá tato planeta. Bohužel, zrovna u chleba to neplatí. Dovážet levnější sýry lze, ale za každého kuropění zavážet Česko levnějším chlebem není asi reálné. Takže zase – nedostatek zahraniční konkurence.
A to si vemte, že takoví Francouzi dokonce na bezkonkurenční nekonkurenci málo trvanlivých baget založili celý svůj pekařský l’business. Ale o tom třeba někdy jindy.
Snad nezklamáni ti, jimž pšenice je jedem. Od zítřka zas data bez chleba pojedem.
Hezký den.
