Krásné ráno. Dnes je 7. září a číslem pro dnešní den je 4 500.
Včera i k nám dolehla zpráva, kterou Reuters jede už skoro týden. Rusko nemá dost nafty na sklizeň obilí. V největší vývozní obilnici světa. A když se nesklidí, že nám zase zdraží jídlo. Ale ono se to s tou ruskou naftou táhne už z doby před Covidem, tak proč až teď, od letošního září? Inu, zase je v tom nějaká divnost daňového systému.
Na první pohled je to celé obrovská divnost. Jak může země s tak obrovským množstvím ropy nemít naftu na sklizně? To předtím dokázali jen takoví ropní giganti jako Írán a Venezuela. Obě tyto země se dokázaly topit v ropě a nemít přitom naftu, ale z rozdílných příčin. Írán neměl rafinerie, Venezuela přikázala naftu zlevnit tak, že se ji nikomu nevyplatilo rafinovat. Rusko obě země nyní trumfuje v tom, že obě cesty k nedostatku nafty kombinuje. Měli bychom tak ropné Rusko nazývat spíše nějakou kombinací Venezuely a Íránu. Třeba Venerán.
Íránský důvod ruského nedostatku nafty má počátek v západních sankcích na vývoz technologií do Ruska. Ruské rafinerie jsou dnes často plné západních technologií, a tak jim po půldruhém roce sankcí docházejí součástky na nutnou údržbu. Někteří analytici proto hned naskočili na vlnu ukazující, jak dobře obchodní sankce na Rusko fungují. Nebo aspoň, že vůbec fungují. Rusko ale přitom dál vyváží rekordní objemy nafty, tak tato příčina asi nevysvětlí, proč najednou chybí nafta v Rusku. A hlavně proč zrovna teď, když ty součástky chybí už více než rok.
Zářijové načasování naftové krize má tak příčinu spíše venezuelskou, tedy dotační. Rusko zavedlo dotace pro své rafinerie ještě před Covidem v roce 2019, právě aby je motivovalo dodávat naftu na domácí trh a méně vyvážet. Teď ale kvůli ekonomickým sankcím a výdajům na válku nemá ruský stát peníze, a tak na konci července Putin podepsal novelu, podle které se dotace rafinériím na naftu pro Rusko snížily na polovinu – právě teď od září. A tak ruské rafinérie teď naftu vyváží ještě raději. O to spíš, že k tomu navíc došlo v době, kdy nedávno významně oslabil rubl. Z dolarů za vyvezenou naftu má teď ruská rafinerie ještě více rublů než v srpnu.
Ruské dotace rafinériím přitom byly obří. 27 miliard dolarů ročně, tvořily skoro jednu desetinu státního rozpočtu, a číslo pro dnešní den: 4 500 Kč za každého obyvatele. Vzhledem k paritě kupní síly je to mimochodem takové zatížení, jakým by pro každého Čecha bylo dotovat českou naftu z českých rafinerií 6500 Kč ročně.
A tak hlavní příčinou nedostatku nafty skutečně není další populární teorie, že naftu spotřebovává Rusko na ukrajinské frontě a nezbývá tak na ruské traktory a kombajny. Jistě, stále platí univerzální zákon, že nic ve vesmíru nemá takovou spotřebu, jako ruský tank. Ale ony se tam moc nehýbou, a v porovnání s obrovskými rozlohami ruských polí to má skutečně jen minimální vliv. To už spíš válka přispívá nedostatkem železničních cisteren pro rafinérie.
Za normálních okolností by prostě v Rusku nafta zdražila, a zemědělci by pro Reuters naříkali nad drahou naftou, ne že není nafta. Ale dnešní Rusko, tedy Venerán, není jen Venezuela a Írán. Rusko je dnes taky tak trochu Maďarsko. Tedy snad Veneďarán. Rus zastropoval ceny pohonných hmot, jako by byl Maďar. Takže domácí trh nemá jak lákat naftu z ruských rafinerií. A nafta, namísto aby zdražila a pořád aspoň byla, tak teď raději není. Ale na papíře je stále levná, i když není. Papír snese všechno. Nět nafty, nět prablěmy.
Pro celou ruskou ekonomiku, a i pro státní rozpočet, je to přitom ale dilema. Vyvážet naftu je stále atraktivnější, i když jí nezbývá na ruská pole. Cizí měnu potřebuje Veneďarán víc než kdy jindy, aby si za ni aspoň od Číny mohlo kupovat věci, co mu teď ostatní odmítají prodávat. Svou ropu může přitom Veneďarán vyvážet buď jako ropu, nebo jako naftu. Podle mezinárodních sankcí nesmí ropu prodávat dráž než za 60 dolarů za barel, kdežto strop na naftu je 100 dolarů. A to více než zaplatí náklady na rafinerie. Takže i tento rozdíl v sankčních cenových stropech teď vysává z Veneďaránu ropu raději ve formě nafty.
Nafta má navíc tu výhodu, že oproti ropě najde mnohem více kupců. Ropu, která proudívala do Evropy, může Rusko prodat jen pár zemím, které mají dostatečnou kapacitu svých rafinérií. Samotná ropa totiž je dost k ničemu. A tak ropu ve zvýšené míře odebírá hlavně Čína a Indie s dostatkem rafinérií. Ale naftu prodáte téměř komukoli, když už je to v podstatě hotový produkt. I proto se veneďaránská nafta prodává ještě snadněji a tedy výhodněji, než veneďaránská ropa. Nafty teď vyváží zhruba o třetinu více nafty než před válkou.
Jak to na zimu ovlivní ceny nafty u nás teprve uvidíme. Ceny budou záviset na krocích Arábie mnohem víc než na krocích Sibérie. A naše naftové rafinérie také nejsou bez svých problémů. Ale o tom někdy příště.
Hezký den.
