Krásné ráno. Dnes je 23. října a číslem pro dnešní den je 46 %
Poprvé od velkého čínského hladomoru v roce 1961 se Číně loni znovu smrskla populace. O 850 tisíc lidí za jeden rok. Dvě Brna. Zatím pouhé nic proti těm 40 milionům zavražděných kdysi komunistickým hladem a terorem. Do roku 2050 má ale být Číňanů o 109 milionů méně, a pak ubývat o více než 10 milionů každý rok.
To jsou ale čísla, která jsme znali, některá aspoň od počátku letošního roku. A obecný trend si již dlouho uvědomovali ti moderní čínští soudruzi, kteří v roce 2015 konečně po dlouhých 35 letech ukončili neslavnou politiku 1 dítěte. A začala politika 2 dětí. V prvním roce okamžitě poté se sice počet dětí malinko zvýšil, ale od té doby už jen neustále klesá. A když se rodí stále méně dětí, i když už se rodit zase smějí, a stát navíc k jejich plození všemožně poňouká a stejně to nepomáhá, je to divnost hodná vysvětlení.
To, co je ve všech těch číslech dneska nové, je, že od minulého týdne víme, jak málo miminek se loni v Číně narodilo. Poprvé méně než 10 milionů, a o plných 10 % méně než v předchozím roce. Od konce politiky 1 dítěte a tedy od doby, kdy se miminka zase smějí rodit, jejich počet klesl o – číslo pro dnešní den – 46 %. Tedy skoro na polovinu. Za pouhých 6 let. A to přitom lonějšek byl již o více než 9 měsíců vzdálen od dalšího zvýšení komunistického plánu výroby miminek na 3 děti na ženu, začátkem roku 2021. A přesto zjevně ani kapitalisticky se chovají komunistická strana, která lidem za miminka platí jako nějaký Gustáv Husák, s tím nic není schopna udělat.
Chybějících 8.300.000 miminek ročně nám ale nic neřekne. Je to obří číslo, ale na Čínu nám může připadat jako malé. Ne dvě Brna, ale takové nějaké menší čínské půlBrno. Tak si to představme jinak. Ještě před 60 lety připadalo na jednu ženu 7,5 dítěte. Pro stabilní populaci je potřeba slavných 2,1 dítěte. No a loni připadalo na jednu Číňanku 1,09 dítěte.
A teď, proč. Jeden důvod je čistě demografický. Silné ročníky z doby před politikou jednoho dítěte teď opouštějí časové okno plodnosti, a tak se dnes miminka rodí jen tomu již zmenšenému počtu žen.
Někteří demografové také vytvořili model takzvané pasti nízké porodnosti: Stárnoucí populace znamená méně produktivní ekonomiku. Ta pak vytváří méně nových pracovních míst, mladým lidem roste pesimismus do budoucnosti a tak ani nemají více dětí. A kruh se uzavře, populace zase trochu zestárne. Připomeňme si, že letos v létě explodovala čínská čísla o nezaměstnanosti mladých lidí. A to takovým způsobem, že je čínský statistický úřad raději přestal zveřejňovat. A svolaná komise honem hledala nějakou budovu, ve které by mohla najít předem stanoveného viníka v údajně „doposud špatné metodice“. Jasně. Nevěříme žádným číslům, které si nezfalšujeme sami.
Také ale vnímejme čistě ekonomické faktory. Sousedé Číny jako Japonsko či Jižní Korea jsou na tom se stárnutím podobně. A hlavně jsou v tom již déle. Ano, v Číně je sice vše znásobeno tou politikou 1 dítěte, jistě, ale její sousedé jsou zase na hlavu mnohem bohatější. A tak se u nich i v Číně, a koneckonců i v Evropě a ano i v Česku, projevuje ona tendence bohatých lidí, že investují raději do kvality než do kvantity dětí. A Číňané za posledních 20 let zbohatli relativně k výchozímu bodu neuvěřitelně. Šlo o vyproštění největšího počtu lidí z chudoby v dějinách.
Ale byť ekonom, člověk musí přiznat také kulturní faktory. Pokud dnešní mladí lidi vidí všechny svoje rodiče coby jednodětné, tak je prostě přirozené kopírovat vzory. A po sociálních sítích se šíří různé trendy jako 4 NE, ne romantickým vztahům, ne manželství, ne rodičovství, a – z trochu jiného soudku – ne soukromému vlastnictví. Snad aspoň z toho posledního mají tamní komunisti radost.
Co tedy s tím? Automatizace a robotizace zvýší produktivitu připadající na jednoho pracujícího Číňana, což může ozdravit domácí poptávku a zvýšit tak nejen růst, ale i počet pracovních míst. Nebo je tu možnost povolit vyšší imigraci, ale do toho se Číně moc nechce.
Logickým krokem při stárnoucí populaci je zvýšit věk odchodu do důchodu. Dnes Číňané odcházejí v 60 letech, a Číňanky ještě dříve. Ne skrze počet dětí, jako u nás, ale čistě podle třídního boje. Číňanky z kanclů a kaváren v 55, a Číňanky z polí a továren dokonce již v 50. Ke konci letošního roku měl ústřední výbor ohlásit zvednutí, ale místo toho se zvedla proti tomu podobná nevole, jako u nás. I když u nás jdou oficiálně muži do důchodu v 65, kvůli výhodnosti předčasných odchodů je reálný průměr někde kolem 62 let. A tím pádem ne tak daleko od čínské 60ky.
No a pak tady je klasické komunistické řešení porodnosti. Místní pouliční výbory komunistické strany pravidelně obvolávají mladé páry a dotazují se, kdy jako konečně budou mít miminko. „Chápej soudružko, je to ve tvém vlastním zájmu…“ Mezitím, míra vyhledávání kočárků na čínském vyhledávači Baidu klesla o 40 %. Zatímco vyhledávání domovů pro důchodce vzrostlo osminásobně jen za poslední rok.
No, bude to ještě veselé. České důchody budou problémem pro českou ekonomiku. Čínské důchody nebudou problémem pro čínskou ekonomiku. Ale pro celosvětovou.
Vám ať se ale dnes problémy vyhýbají, ať už budete na internetu vyhledávát kočárek, domov, nebo nové recepty na upečení něčeho, co někdo k vaší radosti sní. Ať už mladé Číňanky sní o čemkoli:
Byť objetí je pro vás někdy obětí,
lze nejen počtem investovat do dětí.
Hezký den.
