Krásné ráno. Dnes je 7. srpna a číslem pro dnešní den je 4,8.
Tolikrát více uhlíku vypustíte, když po Evropě poletíte namísto cesty vlakem. Tedy alespoň podle posledních měření Evropské agentury pro životní prostředí. Uvidíme, jak si toto číslo obstojí u SníDaně.
Věřím, že jste deštivý víkend strávili v nějakém evropském muzeu. Pokud jste se vydali do těch podle dat nejlepších muzeí v Evropě, tedy do Vídně, tak jste mohli letět, jet autem, nebo vlakem. Cestu pěšky kvůli dešti vylučuji. A takhle při pondělku je čas spočítat si uhlíkovou stopu. Public relations je vždy ve střehu.
Podle agentury vypustí každý cestující během evropského letu 160 g CO2 za km vzdálenosti. Včetně vlastní výroby leteckého benzínu apod. To je 4,8x více, než při cestě vlakem. Z Prahy do Vídně je to 250 km, ale buďme fér, Ruzyně je na západě Prahy a Schwechat na východě Vídně takže uletíte 270 km. Za jednu cestu to je tedy 43 kg CO2. Těmi bychom naplnili zhruba 20 hasicích přístrojů. Nebo 8 tisíc litrů bublinkové vody. Představte si zhruba dvoumetrovou kostku sifonu.
Nebo ještě jinak: Dospělý člověk za den vydechne zhruba kilogram CO2. Letem do Vídně byste tak vypustili 4x více, než byste vydýchali cestou pěšky. Tedy váš vlak se zdá být dokonce o něco čistější než dýchání za chůze.
Ale pozor, s tím vlakem musíme být přesnější. Výhoda letadla je, že může letět doslova vzdušnou čarou. Ale třeba autem do Vídně je to 333km namísto 250km. A i když je na km auto čistější než letadlo, tou delší cestou nakonec vypustíte autem zhruba o 10 % CO2 víc. Zejména pokud v Brně špatně odbočíte.
A náš vlak to bere ještě větší oklikou. V podstatě opíše odvěsny rovnoramenného Pythagorova trojúhelníku s vrcholem v České Třebové. 404 km. Když si tedy emise vlaku přepočteme na skutečně ujeté km, rázem se třetina údajného rozdílu emisí smaže.
A jedeme dál: Agentura počítá průměrné evropské emise vlaku. Podle průměrné špinavosti evropské elektřiny. Ale česká elektřina je oproti průměru o polovinu špinavější. Když to zohledníme na české kilometry, tak je letadlo špinavější než vlak ne 4,8x, nýbrž zhruba jen 2,3x. Tedy rozdíl mezi letadlem a vlakem v reálu klesl o více než polovinu.
Tak. Tady by normálně převod emisí do reality skončil. Ne však u nás ve SníDani. My v datech čteme i poznámky pod čarou. A tak si všímáme, že – ano – evropská agentura skutečně s nejvyšší důsledností naměřila emise takzvaně „z vrtu po kolo“, tedy z ropného vrtu (či uhelného dolu) po točící se kolo našeho vlaku. Ale něco zásadního vynechala:
Další výhodou letadla je, že mu nemusíte stavět cestu. Stačí mu postavit jakési nádraží na obou koncích, tedy letiště. Vlaku nádraží nestačí, potřebuje k nim ještě koleje. A na koridoru do Vídně i dobře udržované koleje, kde zhruba každý druhý rok někdo zastaví provoz, aby narovnal nějakou zatáčku a ušetřila se minuta cesty. Protože to přeci zkrátí ty více než čtyři hodiny, které musíte ve vlaku strávit.
A tak to agenturní srovnání emisí vlastně vůbec není fér. Ten beton a ocel na koleje přeci také vypouštějí emise, zejména ocel skrze uhlí. Těžko říci, nakolik se nakonec reálná železnice přiblíží špinavostí letadlům. Hodně bude záviset na metodě, jakou ty emise na výstavbu a údržbu kolejí přepočítáme na ujeté kilometry. Ale z výpočtu je jen tak vynechávat prostě není košer.
Děje se to přitom příliš často. U větrníků a slunečníků na výrobu elektřiny málokdo započítá i emise vzniklé při jejich výrobě. U elektrických aut málokdo započítá i emise vypuštěné při výrobě baterií. A někdo dokonce nezapočítává ani tu vlastní elektřinu na jízdu. S naivním odkazem, že přeci elektroauto na sobě žádný výfuk nemá, tak jaké emise.
A i když zapomeneme na zapomenuté emise na výstavbu kolejí, je tu ještě jeden zapomenutý problém. Když místo létání budeme po Evropě jezdit vlakem, jak nás chce Unie přimět svými leteckými daněmi a vlakovými dotacemi, tak vlastně změníme spotřebu ropy na spotřebu elektřiny. Stejně jako to děláme u elektrických aut. A to už teď přitom nedokážeme vyrobit dost čisté elektřiny, a chceme na ni hodit ještě i ropu a plyn. Jde přitom o obří položky, celou třetinu energie dnes Unie získává z ropy a další třetinu z plynu.
Ale netruchleme. Po Evropě budou naše děti asi skutečně víc jezdit vlakem. Až se ekonomiky ještě více propojí a jet kvůli něčemu do Bavorska bude stejně běžné jako do Bavorova, tak proč ne. Jen je dobré vždy stavět na reálných číslech.
A pokud toto posloucháte zrovna někde ve vlaku, šťastný zbytek cesty, snad není až příliš muzeální.
Hezký den.
