Krásné ráno. Dnes je 10. července a číslem pro dnešní den je 49.
Představte si před sebou na poli čtverec 7x7 metrů. To je těch 49 m². Tolik luštěnin bylo letos oseto za jednoho každého z nás. Včetně nemluvňat.
A teď si v tom stejném čtverci 7x7 představte o něco menší čtverec 2,5x2,5 metru. To je výměra, která letos přibyla oproti loňsku. Docela bumbrlíček, že? Co se stalo? Zdražil plyn. A jeden poslanec si minulý týden zase něco koupil. Největší nákup svého života, tentokrát za skoro dvacet miliard. Všechno vysvětlíme.
Plocha osetá letos luštěninami je největší za poslední čtvrtstoletí. A jen od loňska se zvýšila o jednu sedminu. Z médií už asi víte, že za zdražením potravin je především zdražení hnojiv; a za zdražením hnojiv zase zdražení zemního plynu. Tak se dnes vyplatí zemědělcům více si těch hnojiv vyrábět sami pomocí luštěnin.
Jak to funguje?
Teď musím udělat velké přiznání. Byla to chemie, z čeho jsem dostal jedinou trojku na vysvědčení v životě. Rodiče to samozřejmě věděli, ale jinak jsem pak tento morální poklesek vůči zajímavé chemii celý život tajil. I před svými nejbližšími. To tajení mě dnes mrzí nejvíc, a kdyby mi byla dána šance, hned bych vše vzal zpátky. Prosím z celého srdce, odpusťte.
Vy, co máte chemii v malíčku, mi teď také prosím odpusťte následující popis, jak chemické reakce vidí byť-ekonom.
Rostliny nám vyrábějí kyslík. Na uvolnění O2 z neslavného CO2 potřebují energii ze svých solárních panelů – z chlorofylu. A na jeho výrobu potřebují dusík. Ale po jednom atomu. Na trhu je dusík levný jako vzduch. Je ho doslova plný vzduch. Ale v něm jsou vždy dva dusíci spojeni silnou trojnou vazbou, kterou slabé rostlinky nedokáží roztrhnout. Tak je na trhu prostor pro někoho, kdo bude rostlinám nabízet službu roztrhávání dusíků od sebe. Dělba práce. Takové roztrhávače známe dva.
Prvním jsou půdní bakterie. Ty dvojdusíka sežerou, a výrobní linka zvaná bakterium vyrobí ammonium. Z druhého konce bakterie prostě vyleze čpavek, NH3, a to N-ko, dusík, je tam konečně samo! Je to navíc odpad z výroby, takže je jednodusík zadarmo! Rostlina se může zadusit štěstím!…
Ale v ekonomice není nic zadarmo.
Ani v té podzemní. Problém je, že ten dusík je od kořínků daleko, a investovat do hustších a delších kořínků a zvětšovat kvůli tomu celou rostlinu se nevyplatí. Ale je zde levnější řešení. Dovoz dusíku ze vzdálené půdy nakoupit na volném podzemním trhu. (Nezapomínejme, že podzemní trh bývá volný, právě aby se vyhnul regulacím na oficiálním trhu).
Tím dopravcem dusíku jsou podzemní houby. Pěkně rozlezlé, když celá síť tvoří jejich hlavní tělo a tu investici si tak lépe obhájí. Zároveň ale jsou technologicky jednodušší, tak se s nimi rostlinám lépe vyjednává:
„Hele, houbo: Ty chceš cukr, ale nemáš chlorofyl. Bez něj si nepostavíš solární panel, a bez jeho energie si cukr prostě nevyrobíš. Já kapacitu na výrobu chlorofylu mám. Ale potřebuju na to ten dusík. Chápeš? Přines ho, zaplatím cukrem.“ A houba je příliš hloupá, aby ještě vyjednávala.
A tím jsme u kořene. Kořene našich dnešních luštěnin. Baktériím štěpícím dvojdusík se dobře daří v hlízách luštěnin, takže když zvýšíme jejich výměru, aspoň na těch 49, houby dopraví více jednodusíku ke kořenům všech rostlin.
A my ušetříme na tom druhém způsobu roztrhávání dvojdusíků od sebe, který jsem avizoval.
Onou konkurencí bakterií jsou chemičky Holdingu, který panu poslanci buď patří nebo nepatří – podle toho, jak se zeptáte. Ty k roztrhávání dvojdusíků používají dneska drahý zemní plyn. Třeba v metanu jsou čtyři vodíci a jeden uhlík. Tak z nich tři vezmeme, procesem Habera a Bosche navážeme na jednodusík, a et voilà, čpí nám čpavek. NH3.
Teď, co nám z metanu zbylo v kádince? Jeden uhlík a jeden vodík. Tedy CH. Ale to je radikál, ten tady na Zemi dlouho nevydrží, byť v mezihvězdném prostoru je ho spousta. Ale když k C a H přidáme ještě pár kyslíků O2, už můžou z reakčních kotlů odpadnout staré známé odpadky CO2 a H2O.
CO2 je fujky, ale teď přijde geniální krok. Když jedno CO2 přimícháme zpátky k dvěma čpavkům NH3, tak nám vyleze – počítejte se mnou – NH2-CO-NH2. Neboli močovina. A tu mají rostliny ještě radši. Proto je ten dusík takový byznys, drahému metanu navzdory.
Minulou středu v Holdingu nesvětili státní svátek a dokončili odkup dusíkové divize rakouské chemičky Borealis. Za celkem minimálního zájmu českých médií. Přitom nyní bude Holding disponovat kapacitou, která by hnojivy dokázala uzásobit celou Evropu.
Co je hlavním rizikem této investice?
Rizikem pro nás logicky budou ještě dražší hnojiva, když si teď spojené chemičky nebudou konkurovat.
Pro Holding nebude rizikem ani tak další zdražení plynu. Samostatná Borealis loni svůj zisk téměř zdvojnásobila navzdory drahému plynu. A jednotný Holding teď bude v maržích ještě silnější.
Pro tyto chemičky je ale rizikem pokrok. Pokud v budoucnu zlevní zelený vodík vyráběný ze solárních panelů a vody, nebudou už potřeba. Namísto z plynu budeme vodík pro močovinu brát z vody. Pokud ji bude Holding dál chtít vyrábět, bude si muset zase něco koupit.
Druhým rizikem pro něj je možnost, že bychom nepotřebovali umělá hnojiva vůbec. Hlavní konkurent – bakterie – jsou ve výrobě čpavku neefektivní a pomalé. A podporovat je pořád luštěninami také nejde.
Loni se ale vědcům podařilo upravit DNA jedné bakterie tak, aby kakala tolik čpavku, jako Holding. To už by dohnojování nebylo potřeba vůbec...
Podle starého Hérakleita z Efesu všechno souvisí se vším, a všechno je o energiích. Jestli právě vyrážíte v Turecku na pláž, tak ho pozdravujte. A jestli jste se z té pláže o víkendu vrátili a naopak vyrážíte do práce, tak vám popřeju – všechnu energii.
Hezký den.
