Krásné ráno. Dnes je 26. září a číslem pro dnešní den je 5,5.
O 5,5 % chce ministr práce a sociálních věcí od příštího roku zvýšit reálnou minimální mzdu. Chce ji totiž zvýšit o 12,1 % oproti loňsku, zatímco spotřební ceny budou vyšší o 6,5 %. Pokud tedy do konce roku porostou ceny zhruba tím tempem, co posledního půl roku. A to se má minimální mzda zvyšovat v ekonomice, která přinejlepším neroste. Ale dobrá, minimální mzdu zvyšuje stát už léta rychleji než jak roste ekonomika, za posledních 10 let reálně vzrostla o polovinu. Navíc minimální mzdu u nás bere na světové poměry minimální počet pracujících, takže to zásadní vliv mít nebude. V takovém kontextu není toto číslo pro dnešní den, 5,5 %, zase až taková divnost.
Divnost je, že ministr předkládá větší a menší navýšení, ať si jako někdo vybere. (Podle menšího navýšení by pořád reálná minimální mzda stoupla o 2,7 %). A druhá divnost je, že ministr vůbec má tu moc to řešit a rozhodovat o ní – i kdyby se nakrásně, na rozdíl od tohoto, rozhodnout dokázal, a nějaké číslo vládní většinou v parlamentu prostě stanovil. Přizpůsobit nějaký regulatorní parametr novým cenám na trhu má být otázka datová, nikoli ministerská.
V programovém prohlášení současné vlády stojí: „Zavedeme automatickou valorizaci minimální mzdy.“ Konec citátu. Samo o sobě by taková automatická valorizace byla fajn věc. To, že vůbec nějaké zákony určují jakékoli hodnoty v korunách, tedy v něčem, co neustále mění svoji hodnotu, je divnost. Pokud chce zákonodárce například ustanovit, že hodnota něčeho má být milion korun, hned druhý den to neplatí.
Při loňské 15% inflaci ztratil milión jenom přes tu noc na hodnotě celé 383 Kč. Za nic, za jedno vyspání. Dobrá, patnáctiprocentní hrůznou inflaci už dávno nemáme. Ale i ta dvě procenta inflace, která do systému garantuje Česká národní banka, něco znamenají. 54 Kč jen tak přes noc. Protože nezapomeňme, že když jsme tu dlouhá léta měli nižší než 2% inflaci, sama Banka se snažila ji zvýšit. Ano. Naše měřítko peněžních hodnot se proměňovalo „příliš pomalu“. Kdeže loňské sněhy jsou.
To znamená, že okamžitě po uzákonění, že třeba nějaká pokuta má být milión, nebo že třeba hranice pro povinné přihlášení se k DPH má být milión, měla by následující den přijít novela, která to změní. A znovu zesouzní s vůlí lidu jako demokratického suveréna. Parlament by tak nedělal nic jiného, než denně aktualizoval všechny uzákoněné hodnoty podle proměny hodnoty.
Řešení je přitom jednoduché. Stačí říci, kolik má co být v čase 0, a pak že se to jenom aktualizuje podle hodnoty znehodnocení kupní síly koruny, vypočítané třeba Českým statistickým úřadem. A vždycky třeba jenom k Novému roku. (Pokud si napříště Úřad odpustí letošní divné machinace s výpočtem právě k Novému roku.)
Ano, během roku to bude pořád neaktuální, ale při té 2% inflaci se to snad dá snést, když budeme vědět, že ke srovnání s vyjevenou vůli námi poslaných zástupců na Zemském sněmu dojde automaticky. Jednou za rok je mnohem lepší než jako dnes jednou za uherský rok – podle toho, za kolik let si poslaní a poslané všimnou.
Takového něco bychom čekali i od aktualizace minimální mzdy. Pěkně automatická valorizace, která zajistí, že si nízkopříjmoví budou moci dovolit alespoň to, co loni. (Pokud jim tedy mezitím vláda nesáhla na nějaké daně, žeano…) Případně jim vzoreček můžeme obohatit o nějaký další parametr, jako důchodcům. Že budeme chtít, aby i nízkopříjmoví bohatnuli spolu s celou ekonomikou. Tak by se minimální mzda, stejně jako důchody, mohla valorizovat podle inflace plus podílu na růstu ekonomiky. Jak jsme to ještě do nedávna dělali u důchodů, než je minulá vláda před volbami zpolitizovala a vzoreček zrušila.
Ale to ministr práce nedělá. Vládní prohlášení jej zavazuje bojovat o vzoreček. On ale nechává sám sobě tu moc určit minimální mzdu. I když ji sám určit nedokáže a dává nám na výběr. To je fakt divnost.
Ale divnost úplně největší je, že podle svých slov cílí minimální mzdou na nějaké procento mzdy průměrné. Prý buď 45 nebo 50, zase si má někdo vybrat. Tady už to neodůvodní nějakým příběhem o tom, že on vlastně jenom napodobuje nějaký vzoreček.
U důchodového vzorečku je částečné navázání na průměrné výdělky v pořádku. Není mezi nimi žádná vazba. Ale minimální mzda je součástí výpočtu průměrné mzdy, ke které chce ministr tu minimální vázat! Stává se tak starořeckým Achilleem honícím želvu. Za každý krok, co Achilleus udělá, se želva zase o píď od Achillea posune. Když ministr zvýší minimální mzdy, automaticky tím zvýší i průměrné mzdy. A svou vlastní vypočítanou minimální mzdu tím okamžitě popře. Ihned by ji měl zase novelizovat. Ale ne kvůli inflaci, jako na začátku dnešní SníDaně, ale sám kvůli sobě. A ani nemusí čekat na tu noc, zacyklí se okamžitě.
No. Raději toho nechme. Želvy ke SníDani raději nejezte, to už si raději představujte ministra jako Achillea. Jsou na světě, jak vidíte, větší divnosti.
Hezký den.
