Krásné ráno. Dnes je 14. července a číslem pro dnešní den je 59.
Jsme na tenise, první podání soupeřka zkazila, a teď dává druhé podání. V 59 % procentech případů tuto výměnu Markéta Vondroušová letos vyhrává. A je v tom jedna z nejlepších na světě. Bude to klíčové zítra ve finále Wimbledonu?
Přesně před rokem se Markéta Vondroušová vdávala, a zítra ze sebe všechno vydá. To první bylo na anglickém trávníku na nezapomenutelném zámku Mcely, a jakkoli je nejapné srovnávat oba trávníky, to druhé bude na anglickém trávníku ve Wimbledonu. Jako první v dějinách otevřené éry postoupila do finále jako nenasazená hráčka.
Ani zdaleka to není její první rekord. Již před Covidem se stala nejlépe returnující tenistkou po prvním podání. Po jeho přijetí dokázala vyhrát 43 % výměn. V letošní sezóně zase dominuje ve schopnosti přijímat druhé podání. V 59 % případů takovou výměnu vyhraje. To je víc než polovina. Uvědomme si, co to znamená. Když proti Markétě zkazíte první podání, tak v podstatě tušíte, že to druhé prohrajete.
Podávat proti Markétě bude tedy zítra výzva. Zítra se této role zhostí 6. nasazená Ons Jabeur. Ta má velmi dobré první podání. Tedy vlastně, ano i ne. Ano proto, že když už se jí povede první podání doručit, 70 výměn ze 100 pak vyhraje. To je hodně, z regulérních hráček je v tom 12. na světě, hned za Karolínou Plíškovou. To je ale v průměru. Zítra bude podávat proti Markétě, která je zas nadprůměrně dobrá v přijímání prvních podání. Ale obecně se Ons podaří doručit první podání jen v 54 % případů. To je velice málo, v tom je až 238. na světě.
A teď pozor. Není to tak, že první podání málo trénovala. To jenom lidi jako já spíš potěší, když nám to tam padne napoprvé. U profesionálů je to však otázka volby, ne osudu. Padá jí to tam méně právě proto, že se rozhodla pro strategii vysílat těžké první podání. Nepadne tam tak často, ale když padne, tak to fakt padne.
Ekonomové data o tenisových podáních pečlivě studují, protože nám říkají něco o fundamentálním vztahu člověka k riziku. Na podávajících tenistkách jsou schopni studovat, jak se lidský mozek rozhoduje třeba na burze, při nákupu pojištění, nebo při krácení daní po zrušení EET. Daňové podání podle tenisových podání, chcete-li.
Jak prudké má být druhé podání ve hře je doslova otázka takzvané Teorie her. A tu ekonomové v podstatě vymysleli. Klíčový poznatek je, že nemůžete pořád jenom dávat mírnější druhá podání. To si pak na tato data soupeřka zvykne, třeba si stoupne jinak, a bude proti vám úspěšnější.
Vy ji musíte překvapovat. Střídat bezpečná podání s prudkými. Servírovat tu na forhend tu na bekhend. A vše střídat v poměru relativní síly těch možností. Když vyhráváte dvakrát častěji na bekhend, měli byste na něj dvakrát častěji hrát. Ale ne v pravidelné sérii bekhend bekhend forhend. Všechno musí být v náhodném pořadí, jinak se soupeřka zase přizpůsobí. Já vám řeknu, docela statistická makačka na bednu, a do toho máte ještě hrát finále Wimbledonu…
A co z dat doporučit Markétě?
Analýza tenisových zápasů ukazuje, že reální tenisté mají příliš mírná druhá podání, než by měli mít podle statistik úspěšnosti. Tedy možná, přitvrdit druhé podání? Ale pozor, jsme na Wimbledonu, a ten zároveň vysvětluje, proč se reální tenisté nechovají vždy podle dat. Kvůli psychologii. Tráva ze všech povrchů nejvíce zvýhodňuje prudké míče. To podle jedné studie znamená psychický nápor na hráče, aby takových výhod využili více – a už přestanou jednat podle dat. Například začnou hrát příliš na bekhend.
Pokud si teď myslíte, že sledovat ženský tenis kvůli datům je ode mě úchylné, rád bych vám připomněl, že na této planetě existují jedinci, kteří jej sledují kvůli hekání. To teda ani za prase.
Ale když jsme u těch prasat: O lidském chování nám toho může hodně říct i tenisové prase. Ale notak, neděláme vtipy v mateřské školce, abych tím myslel tenistu Samprase…
Řeč je samozřejmě o situaci, kdy při podání míček lízne síť. Pak se podání opakuje za zcela nezměněného stavu – a my tak máme zázračnou příležitost pozorovat dva paralelní vesmíry. Dvě různá podání na jinak úplně stejných světech. Jedna studie tedy sledovala podání jen při prasatech, a na rozdíl od ostatních zjistila, že ženy se chovají podle dat stejně dobře, jako muži. Ano, prasat při podání je málo, tak je databáze malá. Ale při jednom podání může být prasat nekonečně. V tom se tenis nijak neliší od běžného života.
Zítřejšek je důkazem, že se český tenis prosazuje; ne levou zadní, tak jednoduché to není, ale levou rukou určitě. Martina Navrátilová je levačka. Petra Kvitová je levačka. Navíc stále nejlepší levačka ve světovém žebříčku. Nu a Markéta Vondroušová samozřejmě taky hraje levou. Z českých vítězek Wimbledonu byla jedinou pravačkou Jana Novotná. A i ta levá ruka hraje důležitou roli a může Markétě zítra pomoci.
Využívat data, třeba o směru či rychlosti podání, je pro tenistku jednodušší, když hraje proti pravačce. Od těch logicky pochází většina dat. Proti levačkám ale tenistky moc zvyklé hrát nejsou. A tady je ta velká klíčová asymetrie. Pro levačku Markétu bude hra proti pravačce normálka. Může tak líp vycházet z obecných dat.
Dokonce se tato univerzální výhoda leváka v jakémkoli souboji mezi pravákem a levákem považuje za hlavní důvod, proč dodnes leváci přežili. Žít ve společenství praváků je pro ně nákladné, když je všechno kolem pravákům uzpůsobeno. Za golfové hole jako levák zaplatíte víc.
Ale když pračlověk levák dokázal být pro pračlověka praváka překvapením, dokázal lépe přežít. A jestli se bojuje s kyjem nebo s raketou je už jen taková civilizační poznámka pod čarou.
Pokud zítra vyhraje, ze všech pěti levorukých vítězek Wimbledonu v dějinách budou tři Češky!
Týden nám končí. Pokud jste v něm slavili, přeju ještě jednou všechno nejlepší. A pokud ne, snad budete moci zítra oslavit Markétino vítězství. I když třeba sport nechápete. Data jej chápou.
Hezký den.
