Krásné ráno. Dnes je 25. října a číslem pro dnešní den je 62.
Vesmír je nepředstavitelně starý. Pokud by, pro představu, trval jeden rok, tak naše Slunce by se v něm rozežhnulo až dětem do školních lavic 1. září. A až v těchto říjnových dnech by se teprve ve větším začal na této planetě uvolňovat kyslík do zemské atmosféry, protože fotosyntéza začala až zhruba před dvěma týdny. První zvířata vzniknou až 14. prosince a až o týden později vylezou první rostliny na souš. První savci přijdou s koledou až na Štěpána, a až 30. prosince vyhynou dinosauři.
No a pak se všechno zajímavé stane až na Silvestra. Vesmír evidentně trpí prokrastinací. Tak dlouho nic, a všechno honem až v poslední den. V 6 ráno první lidoopi, a až někdy o půl jedenácté v noci vznikne první člověk. Tedy v čase, kdy už bývá na Silvestra notně podroušen. A to natolik, že oheň se mu podaří zkrotit až čtvrthodinu před půlnocí. Vynalézt zemědělství před 10 tisíci lety dokáže až doslova na poslední chvíli, v posledních 28 vteřinách roku. A jako by to mělo takhle pozdě ještě cenu, psát se člověk naučí až 13 vteřin předtím, než se v televizi rozezní zvony a zazní česká hymna. No. Zvládnout to od psaní po televizi a internet za 13 vteřin, to vlastně není špatný výkon. A to k tomu mezitím musel ještě stihnout postavit pyramidy.
No a po celý ten čas, od začátku vesmíru, přes vznik naší Galaxie 11. května, až do včerejška, rostl český státní dluh o 62 halíře denně.
Číslo pro dnešní den. Tedy ne o nějaké zlomečky jednoho halíře, jak bychom si při té obrovskosti času vesmíru mohli zcela pochopitelně představovat. Na této škále obřích čísel totiž záleží už vždycky jenom na počtu nul, ne na té první číslici. 62 haléře jsou tak v podstatě koruna. Klíčové je, že to není 6 halířů nebo naopak 6 korun. A zadlužit se zhruba jednou korunou za každý den věku vesmíru, to je docela výkon.
To jen jako diskusní příspěvek do debaty, že je stát údajně ještě málo zadlužen, protože najdeme i zadluženější. Ale o tom srovnávání s ostatními někdy jindy, dnes zůstaňme u té velikosti státního dluhu. Podle pátečních výpočtů Ministerstva financí dluh teď poprvé začíná trojkou. 3.115.000.000. A je tu tradiční problém, co je to bilión, kde to žije a co to žere. No, proto to srovnání s délkou vesmíru. Ale možná už jsme z televize aspoň zvyklí, že stát vždycky hází miliardami sem a tam. Sice si i tu miliardu představujeme jen stěží, ale aspoň víme, že když má stát někde ušetřit usoptěné dvě tři miliardičky, jaký je kolem toho tanec. No a náš dluh mezitím dělá více než 3 tisíce takových usoptěných miliardiček. 286.500,- na člověka, čtyřčlenná rodina tedy již dluží přes milion.
Nevím, nakolik na vás zapůsobil úvodní popis délky času ve vesmíru. Jistě, už jste to někdy slyšeli, nic nového pod sluncem. Rozumím. Možná pak ale aspoň užasnete z následujícího data vyplývajícího z nových čísel: Téměř polovina dnešního státního dluhu vznikla za Covidu. Tedy od začátku roku 2020. Přesně to dělá 47 halířů z každé koruny. Ano. Částečně k tomu přispěla inflace. Ale zatímco se od Covidu zdvojnásobil náš dluh, ceny se určitě nezdvojnásobily. Takže za velkou většinu toho nárůstu může to, že jsme neodcovidovali naše státní rozpočty. A právě přepočtem jenom toho přídavného dluhu na člověka si tak můžeme vystavit účet, kolik nás každého zacovidování rozpočtů zatím stálo: 136.000,-. A to nejsme zdaleka u konce, balíček i nový rozpočet odcovidovávají jen trochu.
A vymlouvat se na inflaci už také nejde. Ta nám už teď nebude pomáhat tím, že ten zdvojnásobený dluh teď splácíme ve znehodnocené měně, a okrádáme tak ty, kteří kdysi státu půjčili. Zapomeňme na jakýkoli úrok, dnes stát vrací svým věřitelům méně foie gras, než kolik oni jemu půjčili. Ale to se samozřejmě odráží v tom, že si dnes stát půjčuje zhruba za dvojnásobno
u úrokovou sazbu oproti dobám předcovidovým. A když si za dvojnásobnou úrokovou sazbu půjčuje na dvojnásobný dluh, už je to čtyřnásobně tak drahé. A to je právě ten nejhorší následek toho, že téměř polovina našeho dluhu vznikla v posledních pár letech: nezbývá nám už moc toho starého, levnějšího, předcovidového dluhu. Když započítáme i průběžné refinancování, tak nadpoloviční většinu státního dluhu už dlužíme za draho.
Takže zatímco nám už mnohé ceny klesají a ostatní aspoň přestaly horečně růst, stát je na tom hůře, tomu teď jeho náklady na živobytí budou už jen růst. Ale to se vás netýká, to se týká až vašich případných dětí, že. Nakonec tedy teď po SníDani můžete přeci jen plni optimismu vkročit do dalšího dne našeho Vesmíru. I když se v něm zadlužíme o něco víc než o 62 haléře.
Tož vychutnejte si to štěstí nesmírné,
že státní dluhy zatím jsou jen vesmírné.
Hezký den.
