Krásné ráno. Dnes je 6. července a číslem pro dnešní den je 67,5.
Tolik gramů stříbra na osobu stačilo, aby nějaká evropská vláda ztratila na daňových příjmech, a církevní soudy rázem upálily dvakrát tolik čarodějnic.
Ano, dnešní díl SníDaně bude dalším potvrzením, že v životě lidském jsou jediné dvě jistoty: smrt a daně. A že bohužel spolu mohou až příliš úzce souviset.
Jak asi tušíte, vlastní upálení Mistra Jana z Husi daněmi nevysvětlíme. Tedy aspoň ne těmi 67,5 gramy stříbra. Jinak samozřejmě – podle Bartoňova lemmatu – za vším divným je divná daň. A upalování zaživa je hodně velká divnost.
Hlavní vlna upalování proběhla Evropou v druhém a třetím století po kostnické události. Tedy zhruba mezi lety 1520 a 1700. Ekonom Peter Leeson sesbíral ohromnou databázi 43 tisíc osob, o nichž je známo, kdy a kde proces za čarodějnictví podstoupily, a s jakým výsledkem. Jinak se odhaduje, že souzených bylo celkově zhruba dvojnásobek, a každá druhá osoba skutečně i popravena.
Obecně je prokázáno, že upalování souvisejí s počasím a klimatickou změnou. Upalování probíhala během takzvané malé doby ledové. V Evropě se zhruba od upálení Mistra Jana začalo ochlazovat. To způsobilo slabé úrody, a ještě větší hlad než obvykle.
Moderní agronomy k vysvětlení neměli, a tak zbýval už jen slavný spis „Kladivo na čarodějnice“ vydaný 70 let po Husovi. Ten čarodějnicím přisuzuje moc poroučet větru, dešti, i když nejsou v Bukurešti. Klima nám tedy vysvětlí kdy, a počasí vysvětlí kde. Upalování následovala v místech po lokální obzvláště tuhé zimě.
Neúroda tak vytvořila poptávku lidu, aby někdo s těmi čarodějnicemi už něco udělal. Ale na takovou divnost ještě nestačí. Musí tu být i nabídka. Někdo tu louč k hranici musí přiložit. Podle Leesona nabídku zařídil konkurenční boj jednotlivých frakcí církve.
Dokud měli, v době před Husem, jednotní katolíci monopol na církevním trhu, nepotřebovali nikomu nic dokazovat. Když jejich ovečky hledaly obětního beránka za špatnou úrodu, církevní monopolista si mohl dovolit jim říct „neblbněte, čarodějnice nejsou, nevěřte na takové pohanské nesmysly, v jednoho Boha věřiti budeš“. Roku 1258, tedy půldruhého století před Husem, vydal papež Alexandr IV. církevní zákon zakazující čarodějnické procesy. Navzdory poptávce lidu. Monopolista se vám na vaši poptávku může víte co.
Ale ne tak konkurent, který přichází na trh s protestantstvím. Ten se začne předhánět v ještě úpornějším uspokojování vašich potřeb, jakkoli bizarních. „Chcete upalování? Ale prosím, beze všeho,“ ozvalo se z církevního sluchátka. „Naši konkurenti vám nabízejí lepší úrodu upálením deseti čarodějnic? My vám jich upálíme dvacet!“
…A nějak takhle ztraceně si připadá ekonom, když pozoruje dnes předvolební tahanice konkurenčních stran. Ty se také trumfují, kdo voličům slíbí více z jejich divných představ o tom, jak funguje ekonomika. Často ne divnějších, než si tehdy představovali, jak funguje úroda.
I onen slavný církevní desátek byl spíše snahou protestantů nabídnout svým ovečkám daňovou slevu oproti daním v katolickém táboře. Ty byly nejen vyšší, ale hlavně komplikovanější. Mezi katolické daně patřilo i placení za odpustky, proti kterým Mistr Jan tolik horlivě bojoval. Reformační proud, který v Evropě spustil, tak byl i bojem za nižší a transparentnější daně. Jen v něm on sám zaplatil daň nejvyšší. Smrt, a daně…
A těch 67,5 gramů stříbra? Jediný, kdo mohl brzdit konkurenční boj o to, která církevní frakce nabídne víc upalování, byl světský vladař. Ne snad proto, že by on úrodě rozuměl. Ale popravovali mu daňové poplatníky! Zakročit však mohl jen silný vladař, a to byl ten, který vybral hodně stříbra. Leeson na datech spočítal, že místní soudy za čarodějnictví se zdvojnásobily poté, co místní vladař z nějakého důvodu zchudl: právě měrou 67,5 gramů stříbra na jednoho daňového poplatníka. Třeba ve Španělsku to dělalo zhruba 8 dní práce námezdníka. Nebo 13 slepic. Ano, slepice byly drahé. Jako ostatně všechno.
Tak si dnes važme toho, že už si církve konkurují jinak než upalováním. A že – ač občas naříkáme – že máme zatraceně levnější slepice. Hezký den.
