Krásné ráno. Dnes je 3. července a číslem pro dnešní den je 70.
Poprvé v historii České republiky pracuje 70 procent žen. (Tedy žen ve věku 15-64 let). Pro srovnání, při zrodu republiky v roce 1993 to bylo přesně 60 procent, tedy o 10 procent žen méně. Možná namítnete, že před rokem ‘89 jich pracovalo ještě více – v tom pracovním táboře za ostnatými dráty to bylo povinné.
A na to já vám namítnu, že to právě kvůli té povinnosti nelze považovat za „práci“ tak, jak zaměstnání chápe svobodný svět. Nezaměstnanost přestane být problém, když z ní v roce 1957 uděláte kriminální čin příživnictví s až tříletým žalářem. No a za První republiky ženy teprve postupně vstupovaly do zaměstnání, tedy ano, dnes v Česku pracuje nejvíc žen v dějinách.
Pokud chcete pracujícím ženám bouchat šampaňským (tedy pardon, omlouvám se za genderovou necitlivost, myslím samozřejmě Proseccem), nu jdete trochu pozdě. Tohoto historického milníku bylo dosaženo již v květnu. Jen se to číslo bohužel dozvídáme ne na začátku června, jak by někdo mohl čekat, nýbrž až na začátku července. A jenom proto, že ten padl tentokrát na víkend, jsme se to stihli dozvědět ještě těsně v červnu.
Pokud vám tak bublinky vyprchaly, je mi to líto. Máte z Prosecca tiché víno – tak aspoň možná zkuste uplatnit daňovou slevu. Já nevím. Staťák většinou statistiky zveřejňuje celkem rychle – až na statistiky o práci. S těmi si vždy dává práci. Jak se pohly mzdy v lednu jsme se dozvěděli kupříkladu až v červnu.
Jak probíhala cesta od 60 k 70?
Až do roku 1997 se zaměstnanost žen držela lehce nad šedesátkou. Pak s hospodářskými potížemi se během dvou let utvořil nový normál na úrovni kolem 57 procent, který vydržel až do roku 2011. Po finanční bouři si ale ženy vykasaly rukávy a pracujících žen začlo rychle přibývat. Zpátky na startovní zaměstnanost se dostaly během pouhých dvou let – šedesátka padla přesně na den dnes před 10 lety, v červenci 2013.
Ale rozjetý vlak jel dál. Pětašedesátka byla pokořena v říjnu 2016. To je pět procent za pouhé tři roky. S takovou to vypadalo, že sedmdesát padne ještě do konce dekády, v roce 2019 to bylo 68,6 – a pak se stal Covid. To víte, sedmdesátka byla na dosah – ale sahejte na věci když řádí mor…
Když vám stát zavře školy neboli babysitting s benefity, pořád ještě nejsme ve Skandinávii a z práce odejdou spíše ženy než muži. Ne každá žena mohla pracovat z domova z klidu svého vnitrobloku. Covidového dna dosáhla zaměstnanost žen v dubnu 2021 na 65 procentech. Tedy jako v roce 2016.
Tedy s dnešní sedmdesátkou je alespoň v zaměstnanosti žen Covid za námi. Teď ještě přestat být poslední zemí Unie s ekonomikou stále menší než před Covidem. A to je ten paradox České ekonomiky. Všichni pracují, máme nejmenší nezaměstnanost, ženy jedou jako údernice – a ekonomika roste nejmíň ze všech.
A je to vůbec něco, o co bychom měli stát, aby ženy pracovaly více?
Takto položená otázka dost zavání, že ji položil nějaký muž. Jako by se trochu bál, že jej žena vytěsní. Pokud jsou ženy na pracovním trhu diskriminovány, tak je naopak známkou pokroku, že navzdory překážkám a skleněným stropům chce více žen pracovat. Je to výsledkem jejich svobodného rozhodnutí. Problém by to byl, kdyby začaly pracovat kvůli nouzi. Ale ten hlavní růst zaměstnanosti probíhal od finanční bouře – v době ekonomického rozmachu a velkorysého růstu mezd. Ženy pracují více proto, že chtějí, ne proto, že musí.
A závěrem pro kontext. Jak jsme na tom v porovnání se zbytkem EU?
Ze 27 zemí jsme – přesně uprostřed. Čtrnáctí. Nejvíce pracují Nizozemky, 78 procent. Pak jsou země seřazeny víceméně ze severu na jih. I tady jsme tedy uprostřed geograficky i pracovně. V tomto severojižním pořadí došlo k jedinému prohození: Polky se svými 65 procenty skočily ze severu na jih, a mezi seveřankami můžeme přivítat Malťanky s 71 procenty. Prosím, vtipy o stavebních pracovních víkendech strávených na maltě nechme stranou. Je pondělí.
Užijte si je, ať už prací či zábavou. A kéž je vám práce zábavou. Aspoň na 70 %.
