Krásné ráno. Dnes je 24. října a číslem pro dnešní den je 710.
710 Kč by vám, a každému dalšímu člověku na světě, mohla přinést nová globální daň z majetku všech 2756 dolarových miliardářů, kteří žijí na této planetě. (Tedy zatím žijí na této, někteří se kvůli vysokému zdanění snaží utéct i z ní.) Kdyby se na jejich majetek uvrhla daň ve výši 2 %, tak pokud by přesto dál chtěli to bohatství vytvářet, vybralo by se 250 miliard dolarů ročně. To při dnešním kurzu populace a dolaru dělá nějakých – číslo pro dnešní den – 710 Kč.
Ale moc se netěšte. Těch 7 stovek byste stejně nikdy neviděli. Byli by samozřejmě důležitější příjemci než vy, a vám by kvůli tomu nezlevnily ani vaše současné daně. Ale hlavně, ono ani těch 250 miliard dolarů neplatí. To číslo totiž pochází z včerejšího reportu organizace zvané Observatoř daní Evropské unie. Ano. Financujete ji i vy skrze Evropskou unii, a mezi šesti akademickými pracovišti je i Karlova univerzita. Vědecko-výzkumná organizace má dle svých vlastních slov za cíl „dělat špičkový výzkum o daňových podvodech“. A jak se pozná špičková kvalita výzkumu? Poslyšte, jak se na Karlově univerzitě dnes pracuje s daty.
Navrhovaná daň ve výši 2 % majetku by totiž v letošním roce vybrala na celém světě celkem 214 miliard dolarů. Ne 250. 214 miliard je číslo, které vystupuje ve všech výpočtech a výsledných tabulkách výzkumné zprávy. Ale všude v textu, ve všech shrnutích, a samozřejmě pak také ve veřejném prostoru, se už hovoří jen o výnosu 250 miliard. Bez jakéhokoli dalšího zdůvodnění, proč si každý šestý dolar jenom vymysleli.
Jediné možné vysvětlení je, že jde o zaokrouhlení. Ale zaokrouhlit 214 na 250, to je divnost. Jestli i za touhle divností stojí divné financování, nevíme. Víme jen, že při zaokrouhlení na desítky by to bylo 210, nebo 200 rovných při zaokrouhlení na stovky, jak jsme se učili na škole. Při zaokrouhlování na tisícovky by vyšla nula, ale to prosím nedělejte. To by se na vás rozezlili, že jste to vy a ne oni, kdo neumí pracovat s čísly.
Možná mi něco uniklo, a dnes už se ve školách děti učí zaokrouhlovat vedle desítek a stovek i na dvacetpětky. Ale ani pak by 214 po zaokrouhlení nevyšlo 250 nýbrž 225. Ale pokud už bychom připustili, že v postmoderní době se smí zaokrouhlovat i na 25ky, aby se snad necítily diskriminovány, pak bych se určitě přimlouval – když už report počítá zdanění všech známých miliardářů ve vesmíru – aby zaokrouhloval na dvaačtyřicítky. To by pak vyšlo 210. Toto zaokrouhlení by navíc mělo tu výhodu, že by celý výzkum nevypadal podezřele kvůli divné práci s výslednými daty. Běžný čtenář by si prostě naivně myslel, že výsledek není zaokrouhlen na nebližších 42, nýbrž klasicky na desítky, a že tak výzkumníci pracují s výslednými daty jako normální člověk.
Ale ať už by odhad výnosu byl jakýkoli, šlo by takovou daň zavést? Jedním z mnoha problémů by bylo určit, kdo je dolarový miliardář. A to nehledě na neustálé změny kurzu dolaru. Když daníme zisk nějaké firmy za rok, tam není sporu o výši zdaněné položky. Dá se vyčíst z účetnictví. Ale bohatství není zdanění toku za rok, je to zdanění stavu. A o tom výkazy nejsou. Pokud je v bohatství v cenných papírech, ještě to nějak spočítáme, i když se jejich hodnota neustále mění. Ale když je třeba v nemovitostech – jakou mají hodnotu, když se s nimi neobchoduje? V Česku máme tři hlavní žebříčky miliardářů. Podle dnešního kurzu 23 korun za dolar (zaokrouhleno na nejbližší jedenáctapůlku), je českých dolarových miliardářů 25 podle časopisu Euro, 21 podle E15. Podle Forbesu sice taky 21, ale jiných 21. To voko nebere, natož hlava. Mimochodem jsou to velké počty miliardářů na to, že v celé Evropě včetně Ruska atd. jich má být méně než 500.
Otázka není jen „komu“ by se daň vyměřila, ale i „kým“. To je o to pikantnější, že celý výzkum přímo vychází ze základní premisy, že bohatci nemají, kdo by je danil, protože se údajně daním vyhýbají tím, že své příjmy vykazují mimo mateřskou zemi. No a protože ty země nemůžou uvalit náležitou daň z příjmů, je prý třeba zavést tuto daň z bohatství.
Fajn. Jako vždycky, když pejsek a kočička pečou dort: když nemáš příjmy, tedy tokovou veličinu, šoupni tam bohatství, tedy stavovou veličinu. Ale když už teď nemáme, jak někoho přinutit aby někomu danil příjem, jak ho přinutíme, aby danil bohatství? OK, u připravované globální daně ze zisku firem aspoň může Česko pohrozit, že Applu nedovolí Čechům prodávat telefony a oni si je budou muset pašovat. Ale jak by Česko pohrozilo Mukeshi Ambanimu? Že ho z Ruzyně pošle zpátky? Proč by vůbec na Ruzyň lítal?
Je to prostě celé nesmysl. To ale neznamená, že se o něj někdo nebude dál pokoušet. Proti daňovým únikům samozřejmě bojujme, ty jsou špatné. Ještě více špatné ale je, když si podobné daňové observatoře pletou nelegální daňový únik s legálním snižováním daňového základu. Toto chování stanovují zákony nikoli jako možnost, nýbrž jako povinnost. A kdyby to někdo nedělal, státy by jej mohly odsoudit a potrestat. Ale o tom zas někdy jindy. Ďábel může být klidně skryt v detailu. Ale v detailu jak daně nastavit, ne jak zaokrouhlovat.
Mějte dnes den výjimečně bez ďáblů.
Bez divných daní bude více bez trablů.
Hezký den.
