Krásné ráno. Dnes je 8. září a číslem pro dnešní den je 777.
Magie sedmiček se v tomto týdnu evidentně nezbavíme. V úterý totiž Eurostat také aktualizoval svoji statistiku, kolik toho jednotlivé národy utrácejí na svých výletech s přenocováním, ať už jedou za prací nebo obchodně. A na nich Češi utratí v průměru právě 777 Kč za den. Se vším všudy, i s ubytováním, jídlem, dopravou, se vším.
To nezní jako moc. Zvlášť když vezmeme v potaz, že tolik často musíme dát i jen za samotné jedno přespání. Ale tady alespoň v případě skupinových výletů rozpočítáváme ubytování na jednotlivé členy. A také chápeme, že ne všechen turismus musí být do zahraničí. Ale i tak 777 Kč skutečně není moc. A dokonce – zase jsme v něčem extrémní. Je to nejméně ze všech zemí EU.
A to jsou to přitom skutečné výdaje, ne třeba relativní výdaje vzhledem ke kupní síle. Utrácíme tak méně i než občané nejchudších států, Rumuni a Bulhaři, kteří vydají 1160 respektive 1220 korun. A když je to už přepočítáno za každou noc strávenou na výletě, tak to nízké utrácení nevysvětlíme ani tím, že bychom jezdili na kratší výlety než ostatní. I když v celkových útratách za celý výlet, nehledě na jeho délku, jsme také poslední v Unii. 3 400 Kč.
V celkových útratách nerozpočítaných na jednu noc jsou druhým největším škudličem Maďaři. I ti však utratí o 9 % víc, takže náš odstup na nejnižší příčce je poměrně značný. Naopak nejvíce za výlet utratí Lucemburčané, šestinásobek nás. Ale to zase bude specifikum lucemburské ekonomiky, že v tom je hodně obchodních cest, a tak se spíše můžeme srovnat s druhými v pořadí, Rakušany, kteří utratí čtyřnásobek.
Ale vraťme se k našemu poslednímu místu v té více vypovídající kategorii, po přepočtu na jednu noc výletu. Ono je to naše poslední místo už docela dlouhodobé. Za posledních deset let, kdy Eurostat statistiky sbírá, jsme se na spodku většinou střídali s Řeky. Byť tedy na začátku, třeba ještě v roce 2013, jsme byli až pátí od konce, a právě třeba chudší Rumuni a Bulhaři byli skutečně pod námi, jak bychom očekávali.
Co v tom tedy vězí? Může to být tím, že jsme geograficky uprostřed Evropy, a tím pádem máme všude alespoň po Evropě blíž, a nemusíme tak tolik utrácet na dopravu? Jenom v tom to být nemůže. Rakušáci utratí na cestách nejvíc, když trumfují i trochu speciální Lucemburčany, a Rakousko je podobným srdcem Evropy jako Česko.
A navíc u dopravy dnes již neplatí, že hlavním nákladem je palivo, a že tak nutně kratší cesta musí být levnější. V dopravě platíme zejména „fixní částky“ pronájmu dopravního prostředku, většinou včetně jeho obsluhy. A tak nám poloha v srdci Evropy tolik nepomůže.
Kde se ale s našimi soky Řeky z poslední příčky rozcházíme nejvíce, je v útratách za restaurace a kavárny. Zatímco my jsme i v této podkategorii stále na spodku, Řekové na dobrém jídle a pití nešetří, a vyšplhali se o celých deset příček výše. A to jsou přitom nyní oficiálně chudší než my.
Češi tak bohužel zůstávají paštikáři Evropy. Řízky na cestu, a paštiku do kufru aspoň jako železnou rezervu. Ano, loni jsme kvůli inflaci zchudli. Proti některým více, proti některým méně. Ale dlouhodobě bohatneme, a před Covidem jsme bohatli jedním z nejvyšších temp v Unii. A přesto jsme se v restauračních útratách propadali. Součástí toho našeho bohatnutí by mělo být i menší škudlení na tzv. „lepších stránkách života“. Nebát se zajít si do restaurace a dát si pauzu od paštik. O tom, jak nás komunismus odtáhnul od kvalitního jídla, a to víc než v jiných komunistických zemích, už jsme u SníDaně mluvili. Ale je zde i nový element.
Cizí památky a přírodní krásy můžeme dnes sledovat i doma. V mnohem lepším a barevnějším detailu a rozlišení než kdykoli v dějinách. Co si ale zatím nemůžeme vjemově nahradit je chuťová turistika po cizích kulturách. Ta ale v době nadcházející virtuální reality bude stále důležitější součástí našeho cestování. Nebojme se proto restaurací, kaváren a hospod, ani na cestách. Přestaneme tak být zase v něčem na chvostu Evropy.
A tak pokud i vy se teď v posledních teplých dnech léta ještě někam chystáte, přispějte i vy ještě více než jindy k postupnému odpaštikovávání Čechů.
Hezký den.
