Krásné ráno. Dnes je 14. září a číslem pro dnešní den je 8 %.
Ještě před dvěma lety se na prodejích elektroaut v EU podílela Čína 4 %. Před rokem už 6 %. A nyní je to – číslo pro dnešní den – 8 %.
Proto chce Čínu od včerejška EU vyřadit z možnosti prodávat zde svoje auta. Případně i jiné výrobky. Tedy, čert ví, co vlastně chce EU. Tohle chce Evropská komise, tedy alespoň podle včerejší velké výroční řeči její prezidentky Ursuly v.d. Leyen. Vykopání válečné sekery čínským elektroautům byla nejdůležitější část celého projevu. Přitom spoustu čínských aut už teď Unie z trhu vyřazuje tím nejstarším ochranářským trikem: technickými specifikacemi.
To, co nyní Komise formálně spouští, je vyšetřování, nakolik za levnějšími cenami čínských elektroaut stojí čínské státní dotace. To by Komisi potom umožnilo nasadit na čínská elektroauta diskriminační cla, případně v pozdějších fázích takové obchodní války jim vyhlásit úplný bojkot. Tedy podle pravidel Světové obchodní organizace, která vznikla jako planetární nástroj proti ochranářským taktikám států, které vždycky chtěly chránit svoje trhy pro „našelidi“. Tedy pro „svojelidi“.
Ano. Slyšíte správně. Státy chtěly vždycky chránit svoje lidi od toho, aby si náhodou nemohli dovolit něco levnějšího. Ono by se pak totiž mohlo stát, že by si ti lidi mohli to zboží dovolit sami a nepotřebovali by tu druhou věc, co státy strašně rády dělají: Dotace. No kam bychom s takovou došli? Celé je to tak spíše nikoli boj proti čínským státním dotacím, nýbrž boj za životní prostor pro evropské státní dotace.
Pokud vám to ještě nepřipadne jako dostatečně divná divnost ke SníDani, můžeme přidat další tři rostoucí úrovně absurdity.
Zaprvé, samotná argumentace zrovna čínskými dotacemi na elektroauta je docela absurdní. Elektroauta jsou vedle zemědělství snad nejdotovanějším sektorem i v EU. Je přitom úplně jedno, jestli elektroauta někdo dotuje tím, že dá dotaci přímo výrobcům, jako to dělá Čína, nebo že dá dotaci zákazníkům, aby si od výrobců ta auta koupili, jak to dělá Evropa. Výsledek je úplně stejný. Zloděj, tedy pardon, dobroděj, křičí „chyťte dobroděje!”
Druhým, ještě absurdnějším momentem včerejšího kroku, bylo odvolávání se, že bychom s čínskými dotacemi na elektroauta mohli dopadnout jako s čínskými dotacemi na solární panely. Kdysi Čína skutečně zadotovala rozvoj výrobních kapacit tohoto nového sektoru. Ten se pak rozjel natolik, že i bez dotací zlevnily panely pro celý svět na mnohdy méně než jednu desetinu. A právě EK založila na levných solárních panelech z Číny svou vlastní politiku ozeleňování energie.
A pokud se vám hlava ještě nerozskočila nad tímto divným divadlem, nebo spíše dividlem, máme tu třetí absurditu. Vyhlásit v této další fázi ozeleňování, že si do pár let každý musíme koupit elektroauto, a schválně nám ho přitom takto zdražovat, to je i bez ohledu na dotační element doslova umění.
Jistě, někdo může namítnout, že Evropa chce tímto vybudovat vlastní schopnost vyrábět elektroauta, abychom nemuseli být závislí na Číně. Abychom byli takzvaně odolní. Ale v tom Evropě už vlak ujel a je teď potřeba jiných politických kroků Evropské unie. To, co rozhoduje o ceně elektroauta, není ani tak dotace, jako baterie. Ta tvoří většinu hodnoty vozu. Ono toho kromě baterie v elektroautě už moc není, žádná turbodmychadla a převodovky. A karoserii vám svaří kdejaký robůtek i v Evropě v podstatě zadarmo.
A tak i kdyby teď evropské státy masivně zadotovaly baterkovny na svém území, jak se to už snaží dělat, tak to k odolnosti vůči Číně pomůže jen částečně. Teď do evropských elektroaut dáváme čínské baterky, v budoucnosti budeme mít evropské baterky. Fajn. Ale na ně budeme potřebovat spoustu vzácných kovů a prvků, jejichž světovou výrobu už obsadila Čína, zejména v Africe. A na to bude potřeba jiné diplomacie než přetvářka o čínských dotacích.
Ale i včera vyvolaný Kraken obchodní války se může Evropě vymstít i jinak. Proti včerejšímu projevu vystoupila v podstatě jediná členská země, prezidentčina domovina Německo. To je hodně hospodářsky závislé na vývozech do Číny, a jejich pokles může za hospodářský pokles Německa, a ten může za hospodářský pokles celé Unie, jak jsme si tento týden ukázali. Na dovozní cla může Čína reagovat bojkotem německých nebo unijních výrobků. Nedej bože, kdyby použila právě ten argument, že i unijní státy svoje elektromobily dotují, takže jakýpak copak.
Zelená změna bude aspoň v počátečních fázích vždycky založena na dotacích. Tady, i v Číně. Tady tedy navíc i na čínských dotacích, ať už jde o soláry nebo teď o elektroauta. Ale cílem musí být ta vlastní zelená proměna, ne tento absurdní boj o to, aby směla Evropa dotovat ještě více, když Číně zakáže svou vlastní medicínu.
Tak, snad vás k novému dni nastartoval místo nějaké medicíny třeba čínský čaj.
Hezký den.
