Krásné ráno. Dnes je 24. července, a číslem pro dnešní den je -8 %.
Takovým měsíčním tempem nyní klesají ceny našeho dovozu.
Je tu nový týden, a vy jste si určitě říkali „Snad alespoň tento týden dá pokoj s tou inflací! Už je tu úplná inflace inflace!”. Nu, dám i nedám. Data o cenách dovozu jsou sice zajímavá částečně kvůli inflaci, ale v Česku i z jiných důvodů.
A navíc, pomalu se snad blížíme do doby, kdy data o inflaci už budou zase nezajímavá, tak jako kdysi, a budou tak mít vstup do SníDaně zakázán. My se tu budeme zabývat vždy jen zajímavými čísly, a zatím je inflace bohužel zajímavá. Třeba jen tím, jak pořád vypadá veliká, i když od února je inflace nejen v rámci tolerančního pásma, ale v ročním vyjádření 1,6 % je dokonce pod dvouprocentním cílem centrální banky.
Ale k dovozu. Mohu vás ubezpečit, že nejste sami, kdo u dovozních cen zívá a raději by ještě bucinkal. Nevděčnou roli mívají i novináři snažící se ulovit nějaký zajímavý komentář k vyhlášení zahraničních cen. Nikomu se do toho nechce, statistický úřad totiž data zveřejňuje vždy ve stejný den jako čísla o inflaci – jen s tím rozdílem, že jsou o měsíc ještě starší, než inflace. V polovině července jsme se tak dozvěděli data o červnové inflaci a květnových cenách zahraničního obchodu. Nudááá..
Pro vývozní ekonomiku, za kterou se občas považujeme, je ale klíčové, za kolik vyváží. A tady je první divnost – vysoká inflace je tu dobrá věc! Čím vyšší inflace vývozních cen, tím větší hodnotu přivezeme do české ekonomiky, a tím více cizáckých věciček si budeme moci koupit. Pokud vás to zajímá, ceny vývozu vzrostly v posledním známém měsíci ročním tempem jen 2,4 %. Tady bychom chtěli přestřelit inflační cíl. Ceny navíc vzrostly bohužel jen proto, že se pohnul kurz, a ne proto, že jsme v cizině prodali za dráž. Prodali jsme levněji, jen nám z toho zbylo víc korun.
Dnešní SníDaně je ale o cenách dovozu. V nich samozřejmě platí klasika, čím nižší, tím lepší. Číslo dne -8 % navíc udává jen pokles pro firmy, které platily v korunách. Pokud už měly tu správnou měnu, klesly jim ceny dokonce dvojnásobným ročním tempem, -16%.
V posledních měsících jsme si už zvykli, jak moc s obecnou inflací mávají ceny energií. Ale to je jen slabý čajíček proti tomu, jak ceny energií mávají inflací dovozních cen. My totiž energií dovážíme strašně moc. Energeticky jsme druhá nejnáročnější země Evropy. Po Bulharsku. A zejména ropa v dovozních cenách hraje obří roli.
Oproti tomu ve spotřebním koši obecné inflace fakt ropu nenajdete. Nebo snad víte o nějakém místě, kde vám do kanystru ropu natočí? „Dovoz shnilých dinosaurů“ je ale pro dovozní ceny klíčový. Ropa a plyn zlevnily také o 8 %, jako číslo dne, ale ne v ročním vyjádření, ale přímo za jediný měsíc. Bohužel, tady žádný dlouhodobý trend neplatí. Ropa je lochneska, jednou jsi dole jednou nahoře.
A teď to nejzajímavější. Ročním tempem -22 % padly ceny dalších surovin. Hlavně kovů. A to v měsíci, kdy stejným tempem naopak vzrostly ceny dovezeného spotřebního zboží. A tím se vracíme v čase přesně o dva roky zpátky. Jen je všechno obrácené naruby. Tehdy byla 12M inflace stále ještě 2,8 %, tedy “nic se neděje“.
Ale ti, co se dívali na ceny surovin a materiálů, zejména z dovozu, bili na poplach. Bylo jen otázkou času, kdy se dovezené kovy přetaví do vyšších cen pro spotřebitele. Zvěstovaly inflaci. Teď ceny dovozu naopak klesají. Zvěstují konec inflace.
Dnes si tedy také připomínáme dvouleté výročí od momentu, co byla 12M inflace naposled v cílovém pásmu. Od července to začalo. Ale ti, co sledovali dovozní ceny materiálů a surovin, to věděli už dlouho předtím.
Dovozní ceny tak sice znějí nudně, ale nabízejí nám něco důležitého: křišťálovou kouli na věštění budoucnosti. Tak si do nějakého křišťálu nalejte svůj ranní nápoj (tedy pokud to není horké kafe), a na oslavu zvěstujících dovozních cen si připijte. Nejlíp něčím z dovozu.
Hezký den.
