Krásné ráno. Dnes je 27. září a číslem pro dnešní den je 8,088.
Tolik bodů z deseti dosahujeme v úrovni digitalizace státních služeb. Znáte to. Takového toho věčného vypisování nějakého formuláře perem, které pak po nás musí někdo číst a zadávat to do vlastního počítačového systému, který pak nekomunikuje s ostatními systémy. A tak vyplňujeme u každé fyzické návštěvy na úřadě ty samé údaje, i když spoustu z nich o nás ten stát stejně má, akorát si je s námi nedokáže propojit. Tak mu je máme zopakovat, to je přeci jednodušší.
A samozřejmě tento analogový chaos může z větší části za to, že máme tak drahé bydlení. V normálním světě by právě vysoké ceny motivovaly kohokoli aby něco postavil a výhodně to prodal. Ale pokusit se projít stavebním řízením je zejména v Česku tou nejregulovanější aktivitou, jakou může člověk v této zemi zažít. Pokud tedy má sklony k masochismu. I k přístupu k nejutajovanějším informacím je potřeba doložit méně informací, a k dodaným materiálům se vyjadřuje méně lidí. A jako by nestačily nedodržované lhůty tohoto věčného „vyjadřování se“. Drtivá většina toho probíhá ještě postaru, papírovačkou a pošťačkou. Tak tady hovoříme o letech a letech.
Právě ve stavebnictví by přitom digitalizace přinesla největší pokrok. A posloužilo by nám to pak zpětně i z opačného pohledu. Když bychom zdigitalizovali stavebnictví, tak tím automaticky zdigitalizujeme i spoustu dalších činností státu. Protože velká část z nich se nakonec stejně nějak do stavebního řízení odráží.
Takže, když se vrátíme k číslu pro dnešní den, 8,088 bodů z 10 možných jako úroveň digitalizace českých státních služeb, to zní jako docela fajn, ne?
Bohužel. Máme 5. nejhorší digitalizaci rozhraní mezi státem a občanem v Evropské unii. Slováci jsou na tom podobně, a horší jsou už jen Maďaři, Bulhaři a Rumuni. Podle OSN jsou na tom nejlépe Dánové. Estonci sice všechno zdigitalizovali historicky nejdříve, ale dnes jsou těsně až čtvrtí.
A teď proč. Jednoduchá odpověď – protože se v tom pořád v podstatě nic neudělalo, kromě nějaké slušné práce na digitalizaci katastru – taková odpověď nás asi moc neuspokojí. Je příliš zjevná. Tak se podívejme na konkrétnější data. Podle vysvědčení od Evropské unie, které pravidelně dostáváme, máme u nás problém zejména v nedostatku vhodných specialistů na digitalizaci. Unie to dokládá daty o tom, že si v Česku víc než kde jinde soukromé firmy stěžují na nedostatek „ajťáků“.
Byť ekonom nad takovým vysvětlením žasne. I když bychom se pustili na onen křehoulinký led, spíše pouhopouhou námrazu, že soukromý sektor cokoli naznačuje o digitalizaci státní správy, tak přeci z toho nedostatku ještě neplyne, že je problém v nabídce. Zapomněli jsme na poptávku. Co když prostě v Česku potřebuje soukromý sektor „ajťáky“ víc než jinde?
A skutečně. Takto tristně nezdigitalizovaná státní správa existuje v zemi, která v soukromém vývoji digitální ekonomiky patří naopak k evropské špičce. Tak jako má Amerika své Křemíkové údolí, Británie svůj Křemíkový kruhák, Norsko svůj Křemíkový fjord, Austrálie svou Křemíkovou pláž, Izrael svoje Křemíkové vádí, Dubaj svoji Křemíkovou oázu a i Nigérie svoji Křemíkovou lagunu v Lagosu, tak má Česko svůj Křemíkový Štatl. Pražané nechť se na mě nehněvají, ale Brno je největší české město, jehož univerzity smějí pobírat unijní dotace. I proto jich tam je tolik.
Takže takto pofiderními daty o kapacitě českých ajťáků zdigitalizovat českou státní správu se nikam nedostaneme. S lepším indexem dostupnosti lidského kapitálu pro digitalizaci státu přichází právě OSN. Podle něj na tom nejsme vůbec špatně. Máme 9,1 bodu z 10 a jsme v Evropě těsně nadprůměrní. A jen jednu příčku právě za Estonskem. Takže „lidi jsou“. Tam problém není.
Problém není ani v naší internetové gramotnosti, ani v přístupu k internetu, ani v počtu lidí, kteří v posledních 12 měsících použili nějakou státní službu online. Tam všude jsme přinejhorším průměrní.
Problém je v indexu, kolik státních služeb máme vůbec k dispozici. 6,7 bodů z 10. V tom jsme nejhorší nejen v Unii, ale dokonce v celé Evropě, pokud tedy nepočítáme mikrostáty jako Andora, San Marino, či Monako. V prvních dvou vše vyřídíte houknutím z okna, a v Monaku máte na nějaké papírovačky přeci služebnictvo. Daleko před námi je i Albánie, nejchudší evropská země Moldavsko, a sice jen těsně před námi dokonce i taková - Belgie. Jsme až 73. na světě, překonáni v digitalizaci i třeba Kazachstánem, Rwandou nebo Keňou.
Takže jakýpak copak. Lidi máme. Lidi to málo služeb, co máme, hojně využívají. Jenom těch služeb máme, podle dat, ostudně málo. Kdybychom ale sestavili žebříček počtu vypsaných, a následně zrušených výběrových řízení na dodavatele digitalizace, tak jsme jistě první.
Tak aspoň vám ať dneska nikdo nic nezruší. A když, tak jen to, co zrušit chcete.
Hezký den.
