Krásné ráno. Dnes je 10. října a číslem pro dnešní den je 82 %.
Když jsme si včera ke SníDani dali rozhodování shakespearovských hereček, zda mají být, či nebýt, určitě nebylo v plánu Vám dnes servírovat to samé u právniček. Nejen proto, že SníDaně má být pestrá a proměnlivá. Ale hlavně proto, že sám Shakespeare nám dává ústy jedné postavy návod, jak snížit omezení a regulace na ženském pracovním trhu, ať už jde o herečky nebo právničky. Když nástupce vladaře v Druhé části Jindřicha VI. uvažuje, jak zlepšit život v království po převzetí moci, je mu jasné, co je třeba. Za velkého potlesku obecenstva při každém představení definuje deregulační plán pracovního trhu těmito slovy: „První věc, co musíme udělat, je zabít všechny právníky.“
Pokud se tedy dnes přesto budeme u SníDaně zabývat právničkami, je to jen proto, že včera byla udělena Nobelova cena přesně za výzkum o našem včerejším tématu rozhodování žen, jestli se mají dát na studia nějaké profese. U potenciálních hereček je zatím přístup na pracovní trh komplikovaný strukturou napsaných her, to víme ze včerejška. Ale u většiny jiných profesí jde o jiná omezení, zejména časová: jak dlouho by se musela třeba taková budoucí právnička, nebo studentka chemie či ekonomie, věnovat studiu svého oboru, aby se jí tato časová investice vyplatila. A v tom mají budoucí právničky a spol. výhodu proti budoucím herečkám. Herečky jen tak nepřepíší ty tisíce her, co se hrají, ale budoucí právničky nad svým hlavním omezením kontrolu mají. Tedy začaly mít od 60. let minulého století, od kdy má lidstvo přístup k hormonální antikoncepci.
Hlavním omezením přístupu žen k jakékoli profesi je doba, po kterou ji budou během svého života vykonávat. Čím kratší, tím méně bude kdokoli ochoten investovat do náročného dlouhého studia a přípravy na začátku. V tom se žena neliší od muže. Na rozdíl do něj si však ona z této doby návratnosti investice odpočítává nějakou dobu na plození a péči o děti. Je jedno jak dlouhou – zatím ještě v podstatě nikde na světě bohužel tuhle dobu nejedou ženy půl na půl s partnerem.
A právě hormonální antikoncepce tenhle časový profil výrazně změnila. Mnoha mladým ženám se zlepšil přístup k sexu protože již nebyl tolik spojován s manželstvím. Tabu na nemanželský sex není ani tak o náboženství, jako spíš výsledek rozdílné biologické zainvestovanosti obou pohlaví většiny druhů ve většině biotopů. Mořským koníkům navzdory. Ženy se začaly vdávat později, a získaly tak více času na vlastní investici.
Zároveň měly lepší kontrolu nad délkou doby mimo pracovní trh, a tím se zlepšila i návratnost a výhodnost takové investice. Podíl Američanek na univerzitních programech práv či lékařství se během několika let významně zvýšil ze zhruba 10 na 30 %. Na univerzitách celkově byl už předtím podíl žen o něco lepší, ale většina z nich studovala obory hlavně kvůli zájmu, s menší finanční návratností. Právě u právniček a lékařek byl investiční vliv nové antikoncepce největší.
Dobrá, ale pořád ještě jsme nedokázali, že nárůst byl právě kvůli antikoncepci. Už včera jsme narazili na to, že přístup žen do téměř všech profesí se v čase zlepšuje, a zrovna na přelomu 60. a 70. let se toho v západních ekonomikách dělo tolik dalšího… Tvrdit, že tento všeobecný růst byl zrovna kvůli pilulce je jako tvrdit, že to bylo kvůli tomu, že muž přistál na Měsíci. (Ale dostat ho tam musela žena, Margaret Hamilton.)
No a právě určení kauzality je věc složitá a tím pádem hodná Nobelovy ceny. Včera oceněná profesorka Goldin využila toho, že v různých amerických státech byl přístup k pilulce umožněn v různých letech. Buď přímou státní regulací o pilulkách, nebo skrze změny ve věku dospělosti. Ten také jednotlivé státy měnily různě, byť ne kvůli ženám nýbrž kvůli mužům a jejich narukovatelnosti do vietnamské války.
Celkový ekonomický vývoj a postup žen byl ve všech amerických státech podobný. Ale pokud se různá data uvolnění pilulky v různých státech projevila v různých podílech právniček, ať už ve studiu nebo pak v práci, bude to kvůli pilulce. Ostatní všeobecné faktory dokážou vysvětlit pouze 18 % nárůstu právniček a podobných profesí. Za zbytek – číslo pro dnešní den, 82 % – může lepší odloučení sexu od jeho následků.
Čerstvá nobelistka toho samozřejmě objevila mnoho dalšího. Politici si z jejího výzkumu o platových rozdílech asi vezmou spíše zkratku, že je potřeba uzákonit rovnost odměn pro muže a ženu. Z vlastního výzkumu však ale plyne, že rozdíl výrazně sníží spíše usnadnění návratu do práce těch žen, které to chtějí.
Tak ať už se vy dnes ráno chcete po včerejšku do práce vrátit nebo ne, ať je vaše volba oceněna skutečně nobelovsky.
Hezký den.
