Krásné ráno. Dnes je 20. listopadu a číslem pro dnešní den je 84.
O tolik procent více toho dokázala česká ekonomika vyprodukovat 17. listopadu 2023 než 17. listopadu 1989. (Obě data byla v pátek, tak nám do toho neleze problém „kolik toho vyrobíme o víkendu“.) 84 je takové hezké symbolické orwellovské číslo. Vzhledem k tomu, že počet lidí se v ekonomice víceméně nezměnil, tak to můžeme brát i jako zvýšení hodnoty, kterou v ekonomice vytváří její průměrný obyvatel. (Maximálně si za ten drobný růst populace můžete ubrat tak dva procentní body z toho celkového růstu.)
Ale pozor, ten průměrný obyvatel nám značně zestárnul. Nejen proto, že dnes žijeme o 8 let déle než tehdy. Ale v důchodu je dnes i mnohem více lidí, takže populace produktivního věku významně klesla. Pokud byste chtěli přepočítávat na ni, tak byste museli naopak odhad růstu výkonnosti notně zvýšit. A podle toho, jak byste to přesně napočítali, už byste se aspoň přes tu stovku procent stoprocentně dostali.
Kdybychom chtěli spočítat růst skutečně až od konce ekonomického komunismu, pak bychom také naměřili růst o něco větší než 84. Museli bychom jej totiž počítat nikoli od roku 1989, nýbrž řekněme od roku 1991. Rok 1990 jel ještě víceméně na setrvačník podle starých komunistických pravidel. A HDP v něm dál ještě malinko setrvačně povyrostl. Teprve v roce 1991 nutně došlo zhruba k 10% poklesu HDP v rámci transformace na svobodné mezilidské vztahy.
Kdybychom si dnešní listopad srovnali se 17. listopadem 1993, tedy za posledních 30 let, máme růst ne o 84 nýbrž o 106 %. Ano, rosteme doslova ostošest. (Pravidelní strávníci těchto SníDaní vědí, že jsme narostli už i o 107, ale teď jsme se na těch 106 zase smrskli.)
Když si ta 84 procenta přepočteme na průměrný roční hospodářský růst za tu dobu, dostaneme číslo 1,923 %. Byť ekonomové by tomu museli říct 1,92, nebo dokonce jen 1,9. Vy tomu ale klidně říkejte 2 %. Co ale určitě nikomu raději neříkejte je, že čistě podle oficiálního vykazování to je pomalejší tempo růstu než za komunismu. Když například dnešní metodikou zpětně propočítáme HDP mezi lety 1970 a 1990, dostaneme růst o 67%. To je roční tempo růstu 2,6 %. Tedy o třetinu vyšší, než v době postkomunistické. Navíc ekonomika tehdy rostla jeden každý rok, s jedinou výjimkou roku 1983. Zda to bylo symbolickou předpřípravou na rok 1984, nevíme. Co ale víme je, že se do devíti měsíců od konce toho jediného propadového roku 1983 narodilo o 2.162 děti víc, než by odpovídalo tehdejšímu trendu. Byť ekonomové, my nesmíme ani naznačovat…
Vy ale prosím zase oplátkou nikde nenaznačujte, že za komunistů byl vyšší hospodářský růst. To radši ať zůstane mezi námi tady u SníDaně. Je k tomu totiž potřeba vysvětlení, které ale od vás v hlučné hospodě už spolustolovníci nemusejí uslyšet. Česká ekonomika toho totiž hodně vyráběla, ano, ale bohužel to většinou nebyly věci, o které by byl moc zájem. Čistě jenom vyrobit věci, to není tak složité, obzvlášť když výrobu můžete někomu nařídit pod hrozbou žaláře.
Těžší je ale vyrobit věci, které lidé skutečně chtějí. A v tom nemá tržní ekonomika konkurenta, protože jako jediná používá skutečné ceny jako signalizaci toho, co lidé zrovna skutečně chtějí. V komunistické ekonomice cena nic neznamenala. Na mnoho věcí existovala takzvaná „daň z obratu“, která dosahovala až -291 %. Ano, mínus. Takže finální hodnota výrobku byla ve skutečnosti mnohem nižší, než jeho účetní hodnota ve výrobě. Ta byla tak neefektivní a drahá, že by to ani za výrobní náklady nikdo nekoupil. Následkem toho pak ale komunistický HDP vykazoval vyrobenou hodnotu násobně vyšší, než byla realita. A to dokonce i v případě těch věcí, které pak často nechtěl vůbec nikdo. Protože nepřišly gumičky…
I když pomineme tento zásadní problém, tak srovnávání HDP podceňuje náš porevoluční posun i v mnoha dalších směrech. Ani moderní metody měření HDP kupříkladu slavně nedokážou dobře započítat hodnotu všech těch technologických hraček, které dnes máme v rostoucí kvalitě a přitom často za klesající ceny. Hraček, o kterých by se nám v roce 1989 nesnilo ani za milión. Tehdejší milión, dnes tak za patnáctimilión. To je stále zásadnější problém s HDP. A mimochodem se projevuje třeba i v tom, jak centrální banky světa zdůvodňují, že jejich cílem není nulová inflace nýbrž třeba dvouprocentní. Je to divnost, já vím. Ale o ní třeba někdy jindy.
V našem srovnání s rokem 1989 samozřejmě nemůžeme vědět, jak by nám dnes tehdejší komunisti bývali umožnili přístup k těmto moderním technologickým vymoženostem, kterých si užíváme nad rámec oficiálního výpočtu HDP. A kdoví, zda by býval český komunismus vůbec přežil následný vznik internetu.
Jistě. Naměřit velikost ekonomiky nestačí pro změření, nakolik jsou na tom lépe lidé. Ke všem těm problémům, jak naměřit hodnotu, bychom museli přidat otázky jako: jací lidé, jaké mají příjmy, co nakupují a za jaké jim dostupné ceny, atd. Když započítáme ty nové technologické možnosti, tak na tom bude dnes lépe v podstatě každý. Ale bez jejich započítání určitě najdeme spoustu lidí, na které se zapomíná, a kteří na tom mohou dnes být hůř než za komunismu. Jako vždy, průměr je velice zavádějící statistikou.
Vám ale přeji dnes nadprůměrný den. Ať už jste svobodní nebo ne.
Vždyť svoboda je mnohotvárná při dopadu.
A není jen o sedmnáctém listopadu.
Hezký den.
