Krásné ráno. Dnes je 27. července a číslem pro dnešní den je 9.
Zítra odpoledne začne zase další prázdninové stěhování a střídání turnusů. Pokud někam pojedete, jistě potkáte spoustu náklaďáků – tedy kromě doby mezi pátou a devátou večerní, to mají u nás kamióny o prázdninách v pátek zákaz. Že byl zaveden je vlastně nepřímý důkaz, že chcete někam odjet už zítra. Přiznejte se!
Nakonec ale kamión po cestě potkáte, a někteří – ne Vy samozřejmě – si možná zalamentují, kolik že z nich vlastně jenom přes Česko něco odněkud někam veze, že my z nich nic nemáme a proč tu tedy zavazí.
Nu, díky včera publikovaným datům Eurostatu za loňský rok vás mohu ubezpečit, že drtivá většina náklaďáků přes Česko jenom něco nepřeváží. Na každý čistě tranzitní náklad připadá 4,5 nákladů transportovaných po Česku, 2,5 nákladů z Česka ven a 2 náklady zvenku do Česka.
Dohromady tedy 9 nákladů pro nás na jeden náklad „cizáků“. To je to číslo pro dnešní den. Hledáte-li země tranzitů, zkuste Polsko (každý čtvrtý) nebo Slovensko (každý třetí).
Jakkoli je to aspoň trochu zajímavé dato, je mnohem méně zajímavé než to, o kterém chci dneska psát. Ale nechtěl jsem ho vyzradit už dopředu. Sám jsem netušil, kolik to může být, než jsem se podíval na data, tak si sami také zkuste nejdřív udělat odhad:
Kolik kilometrů musí denně kamiony po Česku urazit s balíčkem zboží o vaší živé váze? Jenom kvůli vám, abyste mohla nebo mohl žít tak, jak žijete?
Doufám, že chápeme otázku, a proč je zajímavá. Pro zboží si většinou chodíme či jezdíme sami do obchodů. A tak si neuvědomujeme ten obrovský frmol zavážek do těch obchodů z výroby, a ještě větší frmol v rámci samotné výroby všemožných materiálů a polotovarů. A když dnes mnozí používáme dovážku zboží k nám, ten šrumec v pozadí je stejný, jen do skladu namísto obchodu.
Jsme všichni bohatší a bohatší protože jsme schopni věci vyrábět levněji a levněji. Ale toho jsme schopni jenom proto, že už věci nevyrábíme na jednom místě v jeskyni, a nesměňujeme si věci za přinesené oříšky jako opičky. Každou výrobní fázi děláme tam, kde je to nejlevnější – a někdo to halt musí mezi těmi místy odvozit. A drtivá většina toho šrumce se děje na silnici.
Tak se zkuste zamyslet, kolik tak jen kvůli vám denně najezdí kamión. A protože celý kamión věcí každý den nespotřebujete, představte si takový 70kg náklad, jak ho někam denně někdo musí převézt. Kolik kilometrů tak po Česku najezdí? Chápeme se? (Čímž proboha neříkám, že tolik vážíte, chraňbůh, ale když jsme teď tak vzdáleni, nemám vás jak zvážit.)
Teď ideálně na chvilinku přestaňte číst a pokračujte, až si nějakou vzdálenost představíte. Prosím.
Tak jestli jste zpátky, nebo rovnou chcete znát výsledek, začneme u čísla 1 913 894 000 000 (skoro dva biliony) ročně po Unii dopravených tunokilometrů. 1 tunokilometr zapíšete, když tunový náklad posunete o kilometr. Když o kilometr posunete desetitunový náklad typického kamiónu, hned tím zapíšete tunokilometrů 10. A tak dále.
To číslo má dvě zajímavosti. První je, že jako zázrakem je na tisícinku – tedy na jediný metr – stejné, jako v roce předchozím. To se samozřejmě ještě nikdy nestalo. A druhá zajímavost je, že si pod ním nikdo nic nepředstaví.
Tunokilometry už snad chápeme, ale co je to ten „bilion“? Milion něčeho si tak nějak dovedeme představit. I když ten milion lidí na Letné v roce ’89 byl spíše ¾ milionu. Ale představit si miliardu něčeho – bratru 1300 Letných – to už je těžké. A bilion je prostě už jenom takové nějaké veliké číslo. Španělská vesnice. Nebojte, to je normální. Bohužel na to politici spoléhají, když mluví tak lehkovážně o státním dluhu.
Tak si to přepočítejme. V Unii loni žili 448 387 872 lidé. Převedením na „tunokilometročlověky“ musely kamióny na každého Evropana rozvézt tunu na 4 300 km ročně. Ale tunu si taky nepředstavíme, a v kilech jsme zase zpátky v miliónech. A tak to přepočtem z ročních kilometrů na denní, a na 70kg a dostáváme naše kýžené – a teď to radši neposlouchejte – „osobo-váho-kilometro-člověko-dny“. Pardon... Ale my už víme, co tím myslíme, a proč je to zajímavé.
Tedy kolik ten kamión jen kvůli vám denně najezdí? 167 km. Byli jste s odhadem blízko?
To je evropský průměr. Na český kamionový provoz a české obyvatele to dělá trochu víc, 238 km. Což je samozřejmě pro Čechy báječně zapamatovatelná vzdálenost – je to jako, ano, z Prahy do Brna.
V Unii jsme tím na 6. místě. Ale před námi jsou hlavně pobaltské státy a Lucembursko s vysokým podílem tranzitních kamionů. Když si tuto dopravu odečteme, tak v Česku se číslo moc nezmění, jak už víme z počátku dnešní SníDaně, protože tranzitní náklad je jen každý desátý. S 214 km jsme najednou po Polsku a Slovinsku třetí nejrozváženější ekonomikou Unie.
Tak. To bysme měli. Teď ještě tak z nejrozváženější ekonomiky stát se ekonomikou trochu váženější. Ale je vážně těžké být vážení, když jsme s hospodářským růstem tak rozvážní.
Ale nebuďte tak vážní, vážení. Čeká vás jistě žůžasný den.
