90 miliardami kleslo od května státní manko. Nejvíce a nejdéle v dějinách.

Petr Bartoň, 3. října 2023

(Tento newsletter můžete také odebírat jako audio podcast. Prihlašte si jej do své aplikace na Applu, na Androidu nebo na Googlu. Můžete si tam také poslechnout tuto epizodu.)

Krásné ráno. Dnes je 3. září a číslem pro dnešní den je 90 miliard.

 

Velká hádanka, jestli letos stát udrží své plánované manko rozpočtu, má po včerejšku zase o něco blíže k rozuzlení. Dozvěděli jsme se o příjmech a výdajích rozpočtu za září. Zatím je kumulativní manko rozpočtu 181 miliarda. Z 295 miliard plánovaných za celý rok. Přitom ještě v květnu bylo manko 271 miliarda, a tedy se jakoby „vypotřebovalo“ 92 % letošního manka už v květnu. Od té doby ale manko každý měsíc klesalo, a dnes je nižší o – číslo pro dnešní den - 90 miliard. V dnešní SníDani si popíšeme, jak moc divné to je, a co nám to říká o zbytku roku.

 

Ale začněme kontextem k těm cílovým 295 miliardám: Zrovna v pátek jsme tady u SníDaně přepočítávali reálnou hodnotu příštího rozpočtu, který vláda v těchto dnech zatím plánuje. Tak když jsme v tom, tak stejný přepočet můžeme udělat i s tím letošním plánovaným schodkem 295 miliard. Předchozí rok 2022 měl plánované manko 375 miliard. To znamená, že oproti tomu letos má stát žít na dluh našich ještě nenarozených dětí o něco méně, konkrétně o 80 miliard.

 

Nojo, ale inflace, žeano. Reálná hodnota těch loňských 375 by, v době schvalování, byla 447 miliard. Ano, tak obří byla loni inflace. Takže proti 447 miliardám je letošní manko nižší ne o 80 ale o 152 miliardy. Tedy o více než třetinu. Kdyby to takto vydrželo, byla by tu skutečně možnost odcovidovat rozpočet za tři roky, aspoň co se deficitů týče. Poslední tři roky nám tu státní manka bobtnala, tak by se teď tři roky mohla zase ořezávat. Dobře ale víme, že ořezat tu první třetinu bývá vždy nejjednodušší…

 

Ale zpátky ke včerejšku. Zatím vyčerpané manko 181 z 295 vypadá, že nám do konce roku zbývá ještě dočerpat skoro 40 % manka, víc než jednu třetinu. Dnů do konce roku zbývá už ale jenom jedna čtvrtina. A protože nejsme Američani tak chápeme, že zbývá více manka k vyčerpání než dnů do konce roku. (Pokud tento slavný případ z dějin marketingu neznáte, tak si jej najděte. V 70. letech vznikl v jedné pobočce McDonaldu standard, že větší hamburger by v sobě měl mít čtvrtinu libry masa. V osmdesátkách mu chtěl konkurovat řetězec A&W, který do nich začal dávat třetinu libry masa za stejnou cenu. Plán ale zkolaboval na tom, že si většina zákazníků při pohledu na reklamní cedule myslela, že 1/3 je méně masa než 1/4.) 

 

Ale my, produkty českého školství, zlomky chápeme. A mohli bychom si tak po včerejšku říkat, že možná bude nakonec manko dokonce ještě menší, než kolik se plánovalo, a ne větší, jak se tady přes léto bilo na poplach. Jako že už to zbývající manko stát nestihne do konce roku utratit. Ale to podceňujeme schopnost státu utrácet. Navíc právě přes léto jsme viděli, jak nezesynchronizované jsou příjmy a výdaje rozpočtu během roku. No a je před námi ještě prosinec, kdy Ježíšek většinou ze státní kasy vybere mnohem víc, než kolik do ní přiteče. 

 

Takže když srovnání s průběhem ostatních měsíců v roce nedává moc smyl, je lepší srovnávat to se stejnými měsíci v předchozích letech. Tam je aspoň šance na nějakou podobnost, byť letos to narušují minimálně dvě zvláštnosti – státní dotace energií, a dvě extra daně na energetické firmy. 

 

Když se podíváme na průběhy velikosti deficitu během minulých let, tak vidíme, že kumulované deficity celkem logicky vždy rostly během daného roku, od ledna až do prosince, kdy skončily na plánovaném manku pro ten rok, případně mimo plán. Prostě stávající manko vždy průběžně rostlo až do konce roku. Pokud se někdy z měsíce na měsíc snížilo, bylo to většinou jen kvůli nějakému speciálnímu jednorázovému příjmu rozpočtu, který zrovna v ten měsíc přišel. Většinou nějaká velká záloha nebo tak. Ale to bývá vždy otázka nejvýše jednoho měsíce, ve výjimečných případech dvou měsíců. Většinou červen červenec, nejpozději od srpna manko zase roste. 

 

Nejinak tomu bylo ze začátku i letos. V korunách bylo zatímní manko měsíc od měsíce větší. Až do května. V červnu se kumulativní manko snížilo v podstatě zpátky až na dubnovou úroveň. Ne v nějakých procentech. V korunách. Ale OK, řekli jsme si, že snížení manka v červnu není nic divného. Pak v červenci byl zase pokles manka v korunách. Fajn, trochu větší raritka, ale pořád nic revolučního. Ale on ten pokles manka pokračoval i v srpnu, a od včera víme, že i v září. A takový 4měsíční pokles, nota bene tak veliký, to bylo letos úplně poprvé v dějinách.

 

Jak to bude do konce roku samozřejmě nevíme. Na zálohách za letošní zvláštní daně asi nakonec stát vybere méně, než si myslel. Ale podle propočtů nepolitických ministerských úředníků by mělo stačit ušetřit jinde nějakých 15 miliard a plánované manko se udrží. Splníme plán. No, tak teda ejchuchu, no.

 

Vy, ať už máte na dnešek naplánováno cokoli, ať se vám plány splní. A ať pro vás ty plány neznamenají, že i když je splníte, tak vlastně stejně boj s financemi prohráváte.

 

Hezký den.

Odebírejte naše další newslettery

 


odhlásit z odběru těchto e-mailů