Krásné ráno. Dnes je 2. října a číslem pro dnešní den je 9,2.
V pátek dopoledne vyhlásil Eurostat odhady zářijové inflace v Eurozóně. Mohli jsme se dozvědět, že tam inflace klesla z 5,2 na 4,3 %, a je tak nejnižší za téměř 2 roky. Zatím jsme neslyšeli mnoho komentářů o tom, že koruna má zase vyšší inflaci než euro, protože korunovou budeme znát až 10.10. Ale tak nějak mezi řádky to tam samozřejmě bylo.
Co to ale znamená, taková inflace v Eurozóně 4,3 %? Kdybychom měli takovou inflaci v Česku, čekali bychom, že ceny porostou zhruba 4,3 v Praze i v takovém Bruntále, na nějž obzvlášť brutálně doléhají často změny ekonomického vývoje. Ano, v Praze je draze, ale to je vyšší hladina cen. Nemůže tam být dlouhodobě vyšší růst cen než ve zbytku ekonomiky. Jinak by čistě matematicky pražské ceny časem vybuchly. A ví Bůh že to není možné ani v Praze. Ceny si tam udržují celkem stabilní relativní odstup, právě zhruba stejnou inflací. Ostatně ceny energií i potravin v obchodech jsou po Česku v podstatě stejné, i když třeba restaurace jsou v Praze dražší, byť zase MHD dotovanější a na kilometr tak levnější.
Ale takových 4,3 % v Eurozóně, to je něco docela jiného. Mezi zeměmi jsou obrovské rozdíly v inflacích, a 4,3 je jen v kanceláři vypočítaný průměr. Navíc jde o vážený průměr. To, co se děje s cenami v Německu, tak ovlivňuje údajnou euroinflaci 223x více než to, co se děje na Maltě. A pro zajímavost 32x více než co se děje se slovenskými cenami. No a teď v září byla poprvé od roku 2020 v Německu nižší inflace než ve Francii. I proto inflace v Eurozóně udělala takový celkem velký skok. Je to podobné, jako když jsme si ke SníDani 12. září dali hospodářský růst, předurčený velkou vahou Německa. I průměrnou inflaci určuje především Německo.
A problém s průměry dobře známe. V průměru se dnes oba výtečně naobědváme i když vy budete o hladu a já si dám obědy dva. A ty rozdíly mezi inflacemi v zemích eurozóny teď v září dokonce ještě vzrostly. Zatímco na Slovensku stále řádí 12měsíční inflace 8,9 %, v Nizozemsku naopak jedou deflačku -0,3 %. Ano. Ne že tam klesla inflace. Ceny jsou tam dnes nižší než před rokem. Rozmezí inflací v Eurozóně se tak zvýšilo na – číslo pro dnešní den – 9,2 p.b. Oproti srpnu narostlo rozmezí o více než čtvrtinu.
Že se rozmezí mezi nejnižší a nejvyšší inflací zvýší, to se samozřejmě stává běžně. Zejména když inflace samotná roste. Vzácné ale je, když se tyto nůžky rozdílů inflací rozevírají v době, kdy inflace klesá. Ale aby rozptýlenost jednotlivých inflací narostla tak moc při klesající inflaci, to se v pátek stalo poprvé za celou historii eura.
A to je problém. A ten problém je zabudován do samotného designu eura. Jen doposud neměl příležitost vyplynout na povrch, ačkoli kritici jednotné měny před ním varovali už od začátku. A byly za to i Nobelovky. Jak chcete stanovit jednu úrokovou sazbu pro oblast, kde někde ceny rostou 4,5x rychleji než je váš inflační cíl, a někde si prachsprostě dovolují klesat? Před vznikem eura by to nebyl žádný problém. Slovensko by mělo úrokovou sazbu vyšší a Nizozemsko nižší. A teď v deflaci by ji možná snížilo ještě víc. To ale v euru nejde. Nemůžete slovenská eura úročit jinak než ta nizozemská.
Tak co s tím, když evidentně úrokovou sazbou proti různým inflacím v eurozóně bojovat moc nelze? Co zbývá? Směnné kurzy? Pro českou korunu snad, ale v eurozóně je zrušili. Tudy také cesta nepovede. Pak je tu možnost, že by se prostě ty zlevňující nizozemské věci dopravily na Slovensko, že? Ale pokud to teď je hlavně o energiích a potravinách, tak to jde špatně. Na energie není kapacita, a proti transportu jídla z levnějších zemí bojují domácí výrobci. Známe to i od nás.
Další teoretickou možností je, že když se nepřesouvá zboží za lidmi, přesunuli by se lidé za zbožím. Někteří Slováci by se odstěhovali do zemí, kde ceny klesají, a snížili tak domácí tlak na ceny. No, to se moc neděje. A tak nám zbývá už poslední zbraň hospodářské politiky pro vyrovnávání bobtnajících rozdílů v rámci eurozóny, ať už jde o inflaci, nezaměstnanost nebo růst: Do budoucna ještě vyšší transfery peněz mezi jednotlivými částmi. Mnohem vyšší, než dnes dělají slavné eurodotace. Uvidíme.
Pokud se vám při dnešní SníDani zvýšil tlak nad těžkostí údělu evropských bankéřů, mohu vás závěrem aspoň trochu uklidnit. Ten nizozemský ostrov deflace uprostřed stále vysoké inflace existuje jen podle pátečního eurostatího výpočtu inflace. Skutečná, nizozemská inflace tam v září nebyla -0,3, nýbrž +0,2. Slovenskou reálnou inflaci zatím neznáme, ale bývá teď téměř o bod menší než podle Eurostatu. Takže reálný rozptyl jednotlivých inflací eurozóny bude menší. Ale Evropská centrální banka samozřejmě musí primárně sledovat inflace podle Eurostatu. Takže se tam teď přeci jen trápí.
Vy se tím však netrapte. 12M inflace bude dál klesat a s tím nutně i její absolutní rozdíly. Problém jedné sazby zůstane v euru dál, ale politici udělají vždy vše pro to, aby euro přežilo.
Hezký den.
