Krásné ráno. Dnes je 19. září a číslem pro dnešní den je 950.
Tolik GW vyrobily v uplynulém týdnu francouzské jaderné elektrárny. Typická výroba pro uplynulý týden byla v posledních deseti letech 940 GW. Číslo pro dnešní den – 950 – tak znamená, že vůbec poprvé minimálně od začátku Covidu vyrobily ve Francii jaderné elektrárny nadprůměrné množství energie.
Pro jakoukoli jinou zemi by to byla spíše špatná zpráva. Byť ekonomové započítávají samotnou výrobu energie do HDP, a tím pádem by to měli naopak za dobrou zprávu. Normální lidé ale dobře chápou, že samotné energie se nenajíme. V něco ji teprve musíme přetvořit, a když bychom k tomu teď potřebovali více energie, tak je to vlastně horší. Jako třeba, když teď Francie musela na konci srpna vyrábět energii navíc jenom proto, aby se uchladila, když běžné ochlazování větry z Atlantiku přestalo fungovat a Francie se smažila ve vedrech. A víte, že Francouzská kuchyně na smažení moc není.
Ale přesto přese všechno je dnešní vysoká výroba elektřiny francouzských jaderných elektráren dobrou zprávou nejen pro Francii, ale i pro nás. Francie je totiž specifická v tom, že je to nejjadernější země světa. Zhruba 70 % elektřiny vyrábí v jaderných elektrárnách. Pro zajímavost – na druhém místě byla historicky s odstupem Ukrajina s 55 % a třetí Slovensko s 52 %. Nadpoloviční podíl už pak zvládá jen Belgie. My jsme na světě sedmí, s podílem lehce nad 1/3.
Ale zpátky do sladké nukleární Francie. Když teď Francie vyrábí více energie, neznamená to, že nutně i více spotřebovává. Jen jí méně dováží. A to proto, že se konečně Francii daří ve svých jaderných elektrárnách obnovovat provoz.
Až totiž historici schroustají data o loňské energetické krizi v Evropě, zjistí, že jen částečně za ni může ruský vladař. Západní Evropa nebyla tolik závislá na ruských energiích, samozřejmě s důležitou výjimkou Německa. Byla ale závislá na francouzském jádru. Francie vždy vyvážela velkou část své energie do okolních států – a pak se v předvečer ruské invaze rozhodla postupně odstavit velkou část své kapacity „pro údržbu“. A po invazi už se to nedalo zastavit, problém koroze byl ještě horší než se čekalo. A i ta údržba tak trvala až do letoška, déle než se čekalo.
Ale historická podinvestovanost francouzského jádra nebyl nutně jen šlendrián. Celá Unie vydávala až donedávna velice skeptické signály, jestli vůbec považuje jádro za dostatečně zelenou technologii, aby se vyhnula drakonickým omezením bank, aby nefinancovaly takzvaně špinavou energii. Když jste dlouhá léta na pokraji černé listiny, mějte odvahu do velkých investic.
Takže když byla teď už více než rok v průměru až třetina francouzských reaktorů odstavena, musely zvýšit svou výrobu energie ostatní státy, včetně Německa, a včetně včetně nás. Nejen aby nahradily tu, kterou historicky nakupovaly od Francie, ale dokonce i tu, kterou teď muselo do Francie naopak vyvážet, protože Francie jí neměla dost a poprvé ji musela dovážet. V Německu a jinde se tato energie musela začít více vyrábět z plynových elektráren, které měly největší volnou kapacitu, a to vyvolalo další tlak na ceny plynu, nad rámec snahy o odpoutání se od toho ruského. Zvlášť když země jako Rakousko dodnes dovážejí téměř původní, předválečné množství ruského plynu.
Tím k nám loni dospěly vysoké ceny elektřiny a plynu nejen z Východu, ale i ze Západu. Z francouzských odstavených reaktorů. Teď tedy alespoň ten západní tlak na cenu polevil, a na letošní zimu dál poleví. Západní Evropa už nebude muset svým plynem nahrazovat francouzské jádro, proud už zase proudí z Francie ven. Před měsícem se vrátila na první příčku vývozců elektřiny, kterou jí mezitím zahřívalo Švédsko, a i mezi Francií a Německem už proud proudí tím správným směrem, tedy do Německa. A tím přeneseně i k nám. I my jsme se totiž museli podílet na nahrazování francouzského vypnutého jádra.
Evropa hodně nadává na nedávné vypnutí posledních 3 jaderných elektráren v Německu. Větší problém ale bylo francouzské vypnutí těch svých, a v nesrovnatelně větší míře. Od minulého týdne tedy můžeme konečně říci, že naštěstí jen dočasné.
Takže energetickým symbolem letošní zimy pravděpodobně nebudou elektřina a plyn, ale zase stará dobrá ropa. A to zejména ve formě nafty, kterou chce Rusko přestat vyvážet. Ale o tom někdy příště.
Dnes mějte zase o něco francouzštější den. Už v samém jádru.
Hezký den.
